Velkochovy jsou kolos na hliněných nohách. I to dokazuje válka na Ukrajině. 

Poslední z posledních

Zatímco se média věnují pohnutým osudům ukrajinského lidu a jejich domácích zvířat ve válkou pustošené zemi, krávy, prasata, slepice a další zvířata zavřená v ukrajinských velkochovech do okruhu světového zájmu nespadají. 

Ukrajinci a Ukrajinky, kteří se bojí o své životy a životy svých dětí a jejichž země je obětí agresivní invaze, nemají myšlenky na záchranu hospodářských zvířat. To je pochopitelné, ale poukazuje to také na jednu velkou slabinu velkochovů, která vyjde najevo v krizových situacích jako tato. Zvířata zavřená ve velkochovech jsou absolutně závislá na člověku. 

Co se stane, když se chovatel musí schovat, utéct, emigrovat? Zvířata zůstanou vydána na pospas osudu, kterým je velmi pravděpodobně pomalá smrt hladem a žízní, nemoci, kanibalismus. Prasnice, slepice, králíci, husy či křepelky zavřené v klecích nemají šanci se zachránit. Nemají ji ani žádná další zvířata zavřená ve velkochovech.

Balancovat na židli se dvěma nohama

A tím, že právě Rusko zaútočilo právě na Ukrajinu, odhalila se i druhá velká slabina velkochovů, nejen těch ukrajinských, ale všech.

Ukrajina a Rusko dohromady produkují 30 % celosvětové úrody pšenice a ječmene a 17 % úrody kukuřice, což jsou významná krmiva pro hospodářská zvířata. Jejich dovoz do Evropy je teď v podstatě zastavený a pokud nebudou moci ukrajinští farmáři na jaře zasít, následky pro potravinovou bezpečnost Evropy by mohly být dlouhodobější.

Michael Scannel, úředník Evropské komise z útvaru pro zemědělství a rozvoj venkova, řekl: „Následky ruské agrese těžce a bolestně dopadnou na náš zemědělsko-potravinářský sektor. Tuto bolest však budeme muset snést.“

Otázka je, jestli tuto bolest musíme útrpně snášet? Nebylo by prozíravější a rozumnější přestavět potravinový systém tak, aby se co nejvíce omezila závislost na importovaných krmivech? 

Cesta vpřed: hlína a tráva, ne rošty ani beton

Zdravou cestou vpřed je vybudovat odolný a udržitelný potravinový systém, v jehož centru není intenzivní chov spousty zvířat ve stísněných prostorech, ale volný, pastevní či ekologický chov, kde hospodářská zvířata žijí mnohem přirozeněji a mají možnost se o sebe do značné míry postarat.