Prasata jsou vysoce inteligentní a společenská zvířata se skvěle vyvinutým čichem.

Odkud pocházejí prasata? 

Prase domácí pravděpodobně vzniklo domestikací prasete divokého již před 9000 lety. Původní domovinou jim byla Evropa a některé oblasti Asie, ale v průběhu staletí se prasata rozšířila téměř po celém světě. V dnešním světě žije většina prasat v chovech, ale některá prasata zdivočela po útěku z farem nebo po úmyslném vypuštění do volné přírody za účelem lovu. Určitá plemena prasat, například vietnamská prasata, se chovají jako domácí mazlíčci. Prasata se díky své vrozené schopnosti shánět potravu rytím a výtečnému čichu používají v některých zemích Evropy k vyhledávání lanýžů

Přirozený život prasat

V přirozených podmínkách žijí prasata v malých společenských skupinkách, složených z několika prasnic a jejich selat. Většinu dne stráví sháněním potravy pasením a rytím, přičemž dokážou postupně obsáhnout území až několika stovek kilometrů.

Prasata jsou od přírody všežravci a živí se jak rostlinami, tak drobnými živočichy. Jejich jídelníček tvoří listy, tráva, kořínky, ovoce či květiny. Prasata si připravují lože, ve kterých spí, a bahniště, ve kterých se ochlazují.

Chov prasat dnes

Každý rok se po celém světě porazí na maso přibližně 1,4 miliardy prasat. Většina z těchto porážek probíhá ve východní Asii, zejména v Číně, kde se chová přibližně polovina veškerých prasat na světě. Dále jich je nejvíce chováno v Evropské unii, Severní Americe, Vietnamu a Brazílii. Většina prasat se chová na maso a méně jich je určeno k rozmnožovacímu chovu. Přestože v mnoha rozvojových zemích i jinde se prasata leckdy chovají ve volných výbězích a na dvorcích, přinejmenším polovina celosvětově vyprodukovaného vepřového masa pochází od prasat z intenzivních velkochovů.

Chovy prasat v intenzivním zemědělství

Záběry ukazují potenciálně rozrušující scény

V intenzivních chovech bývají březí a kojící prasnice uzavřeny v úzkých kotcích znemožňujících téměř jakýkoli pohyb. Selata určená k chovu na maso často podstupují bolestivé zákroky bez použití anestetik a jsou chována v betonových kotcích bez podestýlky. Přechod od tradičního chovu prasat směrem k velkokapacitním intenzivním metodám způsobil závažné zhoršení životní pohody stovek milionů prasat po celém světě.

Chov krav na mléko - dojnic je součástí zemědělství již tisíce let. Moderní dojnice jsou vyšlechtěny k produkci velkého množství.

Každá dojnice musí každý rok porodit tele, aby se jí v těle tvořilo mléko 10 měsíců v roce. Obvykle je uměle inseminována do tří měsíců po porodu.

Dojnice jsou často schopné produkovat velmi vysoké množství mléka pouze po dobu tří let. Pak se jejich organismus vyčerpá, a tak jsou posílány na porážku a jejich maso se obvykle zužitkuje.

Globální produkce mléka

Na celém světě se chová více než 270 milionů krav produkujících mléko. V ČR se počet dojnic pohybuje kolem 360 tisíc Evropská unie je největším výrobcem mléka a chová přibližně 23 milionů dojnic. V Severní Americe je to 10 milionů a více než 6 milionů v Austrálii a na Novém Zélandu. Produkce mléka je také na vzestupu v jihovýchodní Asii, včetně zemí, kde konzumace mléka není tradiční. Například Čína nyní chová více než 12 milionů dojnic.

Intenzivní velkochov dojnic vede k řadě problémů v oblasti životní pohody (welfare).

Problémy welfare u dojnic

Welfare zvířat závisí na třech složkách:

• Fyzické pohodě
• Psychické pohodě
• Přirozeném způsobu života

V intenzivních velkochovech jsou všechny tyto tři složky ohroženy způsobem ustájení v uzavřených prostorech, zdravotními problémy způsobenými vysokou mléčnou užitkovostí a utrpením způsobeným předčasným oddělením od telat.

Vysoká mléčná užitkovost

Holštýnsko-frízský skot, nejběžnější typ mléčné krávy v ČR, Evropě a USA, byl vyšlechtěn tak, aby produkoval velmi vysoké množství mléka. Produkce mléka na jednu krávu se za posledních 40 let více než zdvojnásobila. Průměrný denní nádoj všech krav se v ČR pohybuje kolem 20,5 litrů, u holštýnských krav je asi 26 litrů. Průměrná užitkovost v USA je dokonce vyšší - více než 30 litrů za den.

V přirozených podmínkách se zdravá kráva může dožít dvaceti a více let. Vysoce užitkové dojnice se však zpravidla porážejí po třech až čtyřech laktacích, protože jejich produkce mléka klesá a / nebo jsou chromé či neplodné.

Kulhavost, mastitida a neplodnost

Kulhavost je spojena s bolestí a představuje významný problém welfare u dojnic na celém světě. Krávy mohou zchromnout kvůli bakteriálním infekcím, jako jsou vředy na paznehtech, laminitida, dermatitis digitalis či interdigitalis.a nekrobacilóza Tato onemocnění mohou být způsobena nekvalitními podlahami, nedostatečnou péčí o paznehty, špatnou výživou a dlouhodobým stáním na betoně

Mastitida, bolestivý zánět vemene, je způsobena bakteriální infekcí. Vemeno se může infikovat bakteriemi způsobujícími mastitidu díky kontaminaci dojícího zařízení nebo podestýlky. Proto krávy, které se chovají dlouhodobě ve stájích, trpí mastitidami častěji než ty, které jsou na pastvinách.

Neplodnost krav je pro chovatele vysoce užitkových dojnic závažný produkční problém. Může být způsobena nedostatečnou výživou, stresem a špatnou tělesnou kondicí, a proto je často známkou špatného welfare.

Ustájení

Většina dojnic se chová v uzavřených prostorách po většinu nebo po celý rok. Krávy mají obvykle menší možnost pohybu a přirozeného chování ve vnitřních prostorách, než na pastvinách, avšak za špatného počasí je vnitřní ustájení nutné. Vhodné uzpůsobení stájí a dobré řízení chovu jsou z hlediska welfare zvířat zásadní. Velká koncentrace zvířat, špatná ventilace a vysoká vlhkost zvyšují výskyt zranění a nemocí.

Odpočinek je pro krávy velmi důležitý zejména během laktace, a proto potřebují mít pohodlný prostor na ležení. Krávy, které jsou drženy na betonových podlahách s nedostatečnou vrstvou podestýlky nebo ve stájích se špatně navrženými lehacími boxy, mají větší pravděpodobnost vzniku mastitidy. Tvrdé podlahy jsou velmi bolestivé pro kulhavé krávy. Pokud jsou podlahy mokré a znečištěné trusem, mohou také uklouznout a zranit se.

Vazné ustájení

Stále ještě zákon povoluje trvalé vazné ustájení .Některé krávy jsou ve stájích trvale přivázané za krk na řetěze či laně po celý život, Vazné ustájení omezuje všechny aspekty chování krav; nejsou schopny volně se pohybovat, navazovat sociální kontakty a dokonce se nemohou ani otočit a podrbat se.

Pastva

Krávy jsou býložravci a potřebují mít přístup na pastvinu s dostatkem prostoru a příležitostí se pást. To je důležité pro jejich fyzickou a psychickou pohodu a možnost se chovat přirozeně. V ČR se bohužel většina dojnic chová bez přístupu na pastvu. Takový způsob chovu je znám jako "nulová pastva" čili bezpastevní systém a stále častěji se používá ve velkých stádech vysokoprodukčních dojnic po celém světě.

Bezpastevní systémy

Záběry z bezpastevního systému ve Velké Británii. Celosvětová velikost stád se pohybuje od několika krav až po několik tisíc ve velkých komerčních zemědělských systémech.

Strava

Skot jsou přežvýkavci, kteří přirozeně spásají traviny a jinou vegetací, proto potřebují ve své stravě hodně vlákniny. Ovšem u dojnic, které mají vysokou mléčnou užitkovost, je nutná vyšší výživná hodnota krmiva, a proto se krmí více koncentrovanými a méně objemnými krmivy. To vede k nahromadění kyselin v bachoru (část žaludku), což, vyskytuje-li se po delší dobu každý den, způsobuje acidózu. Krávy s acidózou mají často průjem a může se u nich vyvinout laminitida (poškození paznehtů, která způsobuje kulhání).

Krávy v ekologických chovech dostávají stravu s vyšším obsahem vlákniny a během pastevního období mají přístup na pastvinu.

V USA se mnoha dojnicím pravidelně podává injekčně růstový hormon (rBST) ke zvýšení nádoje mléka. To je v EU nelegální.

Porážka dojnic

Pokud u dojnic klesne mléčná užitkovost nebo mají závažné zdravotní potíže, jsou vyřazeny ze stáda a poslány na porážku. Přeprava na jatka může být dlouhá a strastiplná.

„Přebytečná” mléčná telata

Přirozeně telata sají mléko svých matek po dobu až jednoho roku a udržují spolu silnou vazbu až několik let. Nicméně na komerčních mléčných farmách jsou téměř všechna telata odebrána od své matky během několika hodin po narození. To způsobuje vážné utrpení jak krávě, tak teleti a má dlouhodobý vliv na fyzický a sociální vývoj tele.

Většina jaloviček se odchová, aby se připojila ke stádu dojnic, ale jelikož býčci nemohou produkovat mléko, považují se za přebytek mlékárenského průmyslu. Býčci se v některých zemích usmrcují hned po porodu nebo jsou, jako například v ČR, prodány na výkrm pro produkci telecího nebo hovězího masa

Telata určená pro masný průmysl mohou být přepravována až několik dní na dlouhé vzdálenosti po silnicích a / nebo loděmi do výkrmem, které mohou být v různých zemích. To je velmi stresující. Telata mohou být přepravována už ve stáří jednoho týdne. Během přepravy mohou hladovět, trpět únavou a strachem. Jsou v tomto věku obzvláště zranitelná vůči onemocněním a zraněním.

Vyšší welfare dojnic

Věříme, že krávy by měly mít přístup na pastviny po celý rok, se svobodou volby, kdy budou pobývat venku nebo zůstanou ve stáji. Ustájení by mělo být dobře navrženo a krávy by měly mít dostatek prostoru pro přirozené sociální chování. Mělo by tam být hodně podestýlky, jako je sláma, aby krávy měly k dispozici pohodlný, čistý prostor k odpočinku. Krmivo by mělo obsahovat spoustu vlákniny a plemena, která jsou náchylná ke zdravotním problémům, by se neměla používat. Existují systémy, které poskytují vyšší welfare pro dojnice.

Ekologické chovy

Ekologické standardy v EU zajišťují, že dojnice mají přístup do výběhu během pastevního období a že jsou krávy krmeny přirozenější stravou s dostatkem objemných krmiv, což je dobré pro jejich trávení. Podporují lepší welfare a plemenitbu, aby se zmenšily problémy, jako je kulhání, mastitida a špatná plodnost.

Ekologická mléčná farma

Záběry z ekologické mléčné farmy ve Velké Británii. Dojnice, které se mohou pást na pastvinách a žijí v malých stádech v dobře větraných stájích se slamnatou podestýlkou, mají lepší kvalitu života. Jsou často zdravější a mohou žít delší produkční život. Mnohé z těchto požadavků jsou splněny v podnicích s akreditací na biomléko.

Další pastevní systémy

V některých zemích, například ve Velké Británii mnoho tradičních menších chovatelů dojnic stále chová krávy na pastvinách během pastevního období

V USA existují certifikované systémy s vyšším welfare dojnic, které vyžadují přístup dojnic na pastvinu.

Tančící krávy

Pokud stále máte pochybnosti o tom, zda krávy patří na pastvu, podívejte se na toto video. Uvidíte, jak reagují, když jsou vypuštěny ze zimního ustájení.

Krávy patří na pastvu. Víme to už dlouho. A krávy souhlasí! V březnu roku 2012 jsme navštívili farmu ve Velké Británii a nafilmovali jsme krávy, které byly vypuštěny ze zimního ustájení na šťavnatou pastvinu pro jarní a letní pastvu.

Odkud pocházejí králíci

Králíci byli v porovnání s jinými domácími zvířaty domestikováni poměrně nedávno. Předchůdcem domácího i zakrslého králíka je králík divoký, se kterým se můžeme i dnes leckde setkat. Divocí králíci žijí na různých stanovištích, jako jsou lesy, louky, savany, pouště i mokřady a najdeme je v nejrůznějších částech světa. Domestikovaní králíci se svým chováním i potřebami velmi podobají králíkům divokým.

Přirozený život králíků

Králíci jsou častou kořistí predátorů, a aby se jim vyhnuli, za potravou vyráží především při rozbřesku a za soumraku. Jako býložravci se živí rozmanitými druhy rostlin včetně trávy. Dokud jsou králíci v otevřené krajině, pravidelně kontrolují nepřítomnost predátorů tak, že se posadí na zadní nohy a nastraženýma ušima se snaží zachytit nebezpečné signály. Toto je přírodou daná a nedílná součást jejich chování.

Jsou vybavení vynikajícím čichem a periferním viděním a dokáží velmi dobře hrabat. Na útěku před predátorem mohou díky svým silným zadním běhům vyvinout ohromnou rychlost. Někteří dokážou běžet rychlostí bezmála 60 km za hodinu. Rovněž jsou schopni vyskočit do více než metrové výšky.

Králíci jsou velmi společenská zvířata a žijí v rodinných skupinkách, které tvoří 2–9 samic, 1–3 samci a jejich potomci. Rodina sdílí společné teritorium a žije v jedné noře nebo v systému nor, které chrání před predátory a dalšími králíky. Králičí nory se skládají z různých částí, jež bývají určené k různým činnostem, například ke spánku či tvorbě hnízda. K posílení vzájemných vazeb je nezbytné vzájemné čištění a péče o srst.

Králičí samice rodí mláďata, jakmile nastane příhodné počasí. Před porodem samice připraví v oddělené části nory hnízdo, které vystele vlastními chlupy. Jakmile se mláďata narodí, nechává je samice po většinu doby samotná. Dochází za nimi do hnízda jen na několik minut denně, aby je nakojila, a poté vstup do hnízda pečlivě uzavře, aby byla mláďata v bezpečí.

Chov králíků dnes

Každý rok se na maso zabije více než jedna miliarda králíků. Přibližně 50 % z nich se chová v Číně. Každoročně se v EU zabije na maso asi 119 milionů králíků. Většina z nich se chová v Itálii, Španělsku a Franci. Téměř všichni králíci chovaní na maso a kožešinu jsou držení v malých holých klecích, kde prakticky nemohou naplňovat své přirozené chování. Králíci v intenzivních systémech chovu mají velmi špatný welfare.

Ryby

Ryby jsou vodní obratlovci žijící v mořských i sladkých vodách. Většina druhů ryb má vysoce vyvinuté smysly, především chuť, citlivý čich a barevné vidění. Díky postranní čáře, zvláštnímu recepčnímu orgánu, dokáží vnímat proudění vody a pohyby ostatních ryb či kořisti.

Ryby jsou vnímavá zvířata; dokáží cítit bolest a prožívat plné spektrum emocí. Vědci odhalili, že ryby vykazují daleko vyšší inteligenci, než jim přisuzujeme. Mají dlouhodobou paměť, složité společenské vazby, schopnost řešit problémy a u některých bylo zaznamenáno i používání nástrojů.

Ryby konzumované po celém světě mohou pocházet buď z úlovků na otevřeném moři, nebo z chovů ryb, takzvaných akvakultur.

Lidé se rybolovem živí po desítky tisíc let, už od dob lovců a sběračů. Akvakultura se začala uplatňovat již 3500 let př.n.l. v Číně, kde se ryby, především kapři, chovali v rybníčcích, jež za sebou zanechala rozvodněná řeka. Některé chované druhy, jako jsou lososi a pstruzi, od té doby prošly selektivním šlechtěním na rychlejší růst a vyšší odolnost k nemocem.

Chov ryb dnes

Podle některých vědeckých odhadů budou v roce 2048 stavy všech druhů mořských ryb v důsledku nadměrného odlovu zcela vyčerpány. Zároveň dochází k rychlému nárůstu v počtech akvakultur. Asi 5 procent ryb, které jsme snědli v roce 1970, pocházelo z rybích farem. Dnes z umělých chovů pochází již přibližně polovina zkonzumovaných ryb. Každý rok je po celém světě zabito až 120 miliard ryb z farem.

Na farmách ryby musí žít ve velkých počtech a na stísněném prostoru. Umělé chovy vznikají na souši, na řekách, v jezerech či v moři. Naprostá většina lososů a pstruhů, které každoročně zkonzumujeme, pochází z intenzivních akvakultur. Mezi další běžně chované druhy patří kapři, sumci, mořští vlci a tilápie.

Když se z ryb vyrábí krmení pro ryby

Přestože se akvakultury mohou jevit jako dobré řešení problému s nadměrným výlovem volně žijících ryb, ve skutečnosti mohou tento problém dokonce prohlubovat. Jelikož je mnoho z chovaných druhů ryb masožravých, bývají krmeny převážně ulovenými volně žijícími rybami. Každoročně se z více než 450 miliard ulovených volně žijících ryb vyrábí rybí olej a rybí moučka sloužící jako krmivo pro rybí farmy.

Pokud se volně žijící ryby používají jako krmivo pro rybí farmy, v důsledku to vede k ještě většímu vyčerpávání stavů ryb v mořích a řekách, než kdybychom tyto úlovky konzumovali sami. Tento způsob je opravdu neudržitelný.

Pro představu: k získání jedné tuny faremně chovaných lososů potřebujeme přibližně dvě a půl tuny volně žijících ryb, například ančoviček. Ančovičky jsou malé a k vykrmení jediného lososa rybím olejem jich může být zapotřebí vylovit a zabít až 500.

Způsob lovu a zabíjení volně žijících ryb je velmi bezohledný. Více informací o welfare volně žijících ryb najdete na stránkách www.fishcount.org.uk a o udržitelném rybolovu na stránkách www.msc.org.

Kampaň RyboLove

V roce 2018 jsme spustili kampaň RyboLove , jejímž cílem je změnit vnímání ryb ve společnosti tak, aby byly chápány jako tvorové schopní cítit fyzické i psychické strádání. Zároveň jsme zveřejnili velmi znepokojující záběry z rybích velkochovů z různých zemí světa.

I Vy se můžete připojit k naši on-line akci adresované ministrovi zemědělství.

KUŘATA NA MASO – BROJLEŘI 

Kuřecí maso patří mezi základní potraviny a jeho obliba v České republice, Evropě i ve světě stále roste. V roce 2016 byla v ČR spotřeba drůbežího masa 27 kg na osobu, to znamená 2,25 kg za měsíc.

Rychlý růst, předčasná smrt

Brojleři (kuřata chovaná na maso) byli vyšlechtěni k tomu, aby rostli rychle a byli větší. V přirozených podmínkách by se kuřata mohla dožít šesti a více let. Avšak kuřata z průmyslových velkochovů se běžně porážejí dřív, než se dožijí šesti týdnů. Kuřata v chovech s výběhem se obvykle porážejí v 8 týdnech a biokuřata z ekologických chovů ve věku okolo 12 týdnů.

V chovech brojlerů se vyskytuje řada problémů v oblasti životní pohody, tzv. welfare.

Problémy welfare u brojlerů

Dobrý welfare závisí na třech složkách:

• Fyzické pohodě
• Psychické pohodě
• Přirozeném způsobu života

V intenzivních velkochovech kuřat jsou všechny tyto tři složky narušeny vysokou koncentrací zvířat v halách ve znečištěném a holém prostředí a rychlým růstem. Kuřata také trpí zraněními a stresem kvůli hrubému zacházení během odchytu, přepravy a porážky.

V intenzivních průmyslových systémech chovu se celosvětově chová na maso více než 70 % kuřat. To zahrnuje většinu kuřat v Evropě, včetně ČR, v USA a v Číně, ale také v rostoucím počtu rozvojových zemí. V EU se v intenzivních velkochovech kuřata vykrmují tak, aby své porážkové hmotnosti dosáhla před šestým týdnem věku. To je méně než polovina doby tradičního výkrmu. Svůj kratičký život kuřata stráví namačkaná v šeru obřích hal bez přístupu ven.

Uvnitř haly intenzivního velkochovu kuřat

Zpravidla jsou haly pro brojlery holé s výjimkou krmítek a napáječek a bez přirozeného světla. Na podlaze je podestýlka, která absorbuje trus, ale nevyměňuje se do té doby, než jsou brojleři odvezeni na jatka.

Vzduch se může postupně silně znečistit čpavkem z trusu. To může poškozovat kuřatům zrak a dýchací systém a může způsobovat bolestivé spáleniny na hrudníku, nohách i běhácích.

Kuřata zavřená v holých halách nejsou schopna se přizpůsobit tomuto prostředí tak, aby se vyhnula horku, mrazu či znečištění, jako byla schopna v přírodních podmínkách. Uvnitř hal může být velmi horko, zvlášť v létě. Pokud selže ventilační systém, tisíce ptáků mohou uhynout teplotním stresem.

Rychlý růst

Intenzivně chovaná kuřata byla během posledních několika desetiletí vyšlechtěna na velmi rychlý růst. Tato vyšší rychlost růstu má však obrovské negativní dopady na welfare kuřat. Tráví většinu času ležením, protože jejich nohy nejsou dostatečně silné na podporu jejich těžkých těl a mnoho z nich trpí bolestivými poruchami pohybového aparátu. Rychlý růst také zatěžuje jejich srdce a plíce, trpí proto únavou a nemají dostatek energie na pohyb. Rychle rostoucí brojleři stráví méně času přirozeným chováním, jako je chůze, klování, hrabání v podestýlce a hnízdění, více času sedí a přijímají potravu než pomalu rostoucí linie. Miliony kuřat v halách každoročně umírají na infarkt.

Zmrzačená kuřata

Tajné záběry zmrzačených kuřat. U kuřat vyšlechtěných na rychlý růst se často vyvinou deformace končetin, protože jejich kosti nerostou dost rychle, aby udržely váhu těla.

Vysoké koncentrace zvířat

V každé hale mohou být ustájeny desítky tisíc ptáků. Směrnice EU z roku 2007 povoluje hustotu asi 19 ptáků na metr čtvereční, podle toho, jaká je konečná, tedy porážková hmotnost. To znamená, že každé kuře má podlahovou plochu k životu menší než list papíru A4.

Kuřata v přeplněných halách mají velmi malý prostor k pohybu, a když odpočívají, neustále je další kuřata ruší či po nich šlapou. Jak rostou, mají místa k pohybu stále méně a je pro ně stále obtížnější dostat se k vodě a krmivu, pokud jsou chromá. Vysoké koncentrace zvířat vedou také k vyššímu znečištění vzduchu, zvýšenému teplotnímu stresu a znečištění podestýlky.

Omezené krmení chovných ptáků

Rychlý růst brojlerů je doprovázen zvýšenou chutí k přijímání krmiva. Přestože většina brojlerů je usmrcena na maso jako mláďata, někteří jsou využíváni po delší dobu k chovu. Kvůli zdravotním problémům spojeným s rychlým růstem jsou kuřata používaná pro chov udržována na velmi omezené stravě. V důsledku toho trpí stresem, frustrací a chronickým hladem.

Chytání, přeprava a porážka

Před přepravou na jatka se brojleři mnoho hodin nekrmí, takže jsou stresovaní a hladoví. Chytání, dávání do přenosek a transport jsou stresující a mohou způsobit pohmožděniny a zlomeniny. Brojleři jsou buď chytáni ručně týmem chytačů, nebo jsou chytáni pomocí chytacího stroje. Přibližně 20 milionů kuřat v EU za rok je již mrtvých v okamžiku, kdy dorazí na jatka.

Na jatkách jsou kuřata zavěšena za nohy do pout, zatímco jsou stále při vědomí, což je pravděpodobně bolestivé, protože mají nohy často chromé. Ptáci jsou většinou omráčeni tím, že jsou ponořeni hlavou do elektrifikované vodní lázně předtím, než se jim podříznou hrdla. Toto omráčení je někdy neúčinné: zmítající se ptáci mohou zvednout hlavu nad vodu, což vede k tomu, že se pak podříznou za plného vědomí.

Existují humánnější alternativy k intenzivním velkochovům kuřat

Chovy kuřat s vyšším welfare

Následující systémy nabízejí výrazně vyšší welfare pro masná kuřata.

Vyšší welfare v halových chovech

V některých systémech chovu s vyšším welfare se kuřata chovají uvnitř, ale poskytuje se jim větší prostor (přibližně 12 až 14 ptáků na metr čtvereční) než v intenzivních systémech. Mají také bohatší prostředí: včetně přírodního světla a balíků slámy, které povzbuzují přirozené chování, jako je hledání potravy a hřadování.

V některých chovech se navíc používají pomaleji rostoucí linie kuřat, což zlepšuje jejich welfare.

Chovatelské systémy s přístupem ven

Chovy s výběhy a ekologické chovy dopřávají kuřatům přístup na čerstvý vzduch a travnaté plochy. Prostředí výběhů může být obohaceno stromy, keři a přístřešky pro úkryt.

Volnost pohybu

Standardní chov s výběhem

V těchto systémech mají kuřata ve dne nepřetržitý přístup (po dobu alespoň poloviny jejich života) do venkovního výběhu nebo mohou jít do haly, kde pobývají v noci. V EU musí mít každé kuře jeden čtvereční metr venkovního prostoru. Kuřata v chovech s výběhem rostou pomaleji než intenzivně chovaná kuřata. Také žijí déle, nejméně 56 dní. Přínosy jsou snížená rychlost růstu a možnost přirozeného chování, jako je klování, hrabání, hledání potravy a pohyb venku na čerstvém vzduchu a denním světle. Vzhledem k tomu, že rostou pomaleji a mohou se volně pohybovat, mají tato kuřata zdravější končetiny a srdce a mnohem vyšší kvalitu života.

Ekologické chovy

V ekologických systémech mají kuřata přístup do venkovního výběhu nejméně po dobu třetiny svého života a větší prostor (nejméně 4 metry čtvereční) než v systémech s volným výběhem. Biokuřata rostou pomaleji a používají se více tradiční plemena. Obyčejně rostou o polovinu pomaleji než kuřata v intenzivních chovech a žijí nejméně 70 dní před porážkou.

Odkud pochází skot?

Bos taurus (tur domácí) pochází z původně volně žijícího pratura ((Bos primigenius), který žil v severní Evropě. Byl domestikován již v době neolitu a od té doby se chová jako hospodářské zvíře pro maso, mléko a kůži. V minulosti se méně rozlišoval skot chovaný na mléko a na maso, přičemž stejná plemena se používala jak na mléko, tak na maso. V rozvinutém světě však v současnosti zemědělci obvykle chovají buď skot mléčný, nebo skot masný. Pomocí mnohogeneračního šlechtění vznikla plemena mléčného skotu jako je Holštýn, která produkují vysoké množství mléka.

Chov skotu dnes

Tele mléčné nebo masné krávy bude mít pravděpodobně velmi odlišný život. Masné tele se vykrmí a porazí ve věku 18 až 24 měsíců. Mléčné tele – jalovička se obvykle odchová k produkci mléka. Mléčné krávy – dojnice rodí ovšem také býčky, kteří jsou však obecně méně vhodní pro produkci hovězího masa. Tato telátka jsou bohužel často exportována z ČR do jiných evropských zemí, kde je vyšší poptávka po telecím mase. V posledních letech se vyváží také až do Turecka, kde už neplatí legislativa EU na jejich ochranu.

Masný skot se často chová venku na pastvinách, ačkoli ve většině zemí Evropy probíhá také intenzivní výkrm skotu v uzavřených stájích, kde jsou zvířata krmena koncentrovanými krmivy s vysokým obsahem obilnin. V takových chovech žijí zvířata ve stísněných podmínkách a na roštových podlahách, což zvyšuje agresivitu a může vést k vážným zraněním a kulhavosti.

Existují také specifické problémy týkající se životní pohody dojnic a telat.

Ze všech ptáků je na světě nejvíc slepic neboli kura domácího. Na maso a vejce se jich každoročně chová více než 50 miliard.

Kuřata chovaná na maso se nazývají brojleři , zatímco slepicím chovaným pro snášení vajec se říká nosnice.

Přirozený život slepic

Slepice jsou společenští ptáci. Žijí spolu v hejnech s jednoznačnou hierarchií neboli „klovacím pořádkem". Přirozeně tráví svůj den vyhledáváním potravy, hrabáním v půdě, kde hledají hmyz a semena.

Když kohout najde potravu, může kvokáním vysokým hlasem přivolat slepice, aby ji snědly. Potravu vezme do zobáku a upustí ji. Stejné chování lze také pozorovat u kvočen, které takto volají svá kuřata.

Slepice se rády pohybují na velkém prostoru a využívají krytu stromů a vegetace, které jim skýtají bezpečí před dravci.

Život na některých farmách a malých hospodářstvích je právě takový. Bohužel drtivá většina z 50 miliard slepic se chová v intenzivních velkochovech.

Realita života ve velkochovu

Pro chov masných kuřat a nosnic se používají různé metody.