Hospodářským zvířatům je upíráno vše, kvůli čemu stojí za to žít.

Pár slov od našeho ředitele

Miliardy kuřat, slepic, prasat, krav a ryb jsou drženy v krutých klecích či kotcích ve velkochovech po celém světě. Ze života znají jen utrpení a bolest, nemohou dát průchod svým přirozeným projevům chování a nakonec je čeká cesta na porážku plná stresu.

Jaké týrání zvířata ve velkochovech musí podstupovat:

• Kuřata na maso (brojleři) jsou vyšlechtěna k tak nepřirozeně rychlému růstu, že často zchromnou ještě před porážkou ve věku pouhých šesti týdnů.
• Králíci musí žít namačkaní v holých drátěných klecích. Žádný z nich nemá pro sebe více prostoru, než je jeden list papíru.
• Nosnice v klecích mají drasticky omezené přirozené projevy chování, jako je protahování, popelení, hřadování a protřepávání křídel. Kohoutci, jejich bratři, se považují za zbytečný odpad a jsou zplynováni nebo rozdrceni zaživa hned první den svého života.
• Prasata ve výrkmu žijí natěsnána v přeplněných kotcích, chovné prasnice jsou po celé měsíce uvězněné v tak úzkých klecích, že se nemohou ani otočit.
• Krávy musí žít trvale zavřené v kravínech, bez možnosti přirozené pastvy. Jsou vyšlechtěné k produkci nepřirozeně velkého množství mléka, jehož produkce je zcela vyčerpá. Nakonec jdou na porážku ve zlomku přirozené délky života.
• Ryby se drží v přecpaných podvodních klecích, krmí se ulovenými volně žijícími rybami nebo sójou, a jsou nehumánně poráženy.
• Na zvířatech se provádí mrzačící zákroky, jako je zkracování zobáků, kupírování ocásků nebo zaštipování zubů, aby si zvířata kvůli frustraci a nudě ze stísněných podmínek navzájem neubližovala. 

Jsme pevně přesvědčeni, že zvířata nemusí a nesmí trpět a že je naší povinností toto týrání ukončit. 

Společně můžeme toto utrpení zastavit a dovolit zvířatům prožívat svůj život tak, jak to příroda zamýšlela.

Welfare zvířat

Hospodářská zvířata jsou vnímavé bytosti a zaslouží si dobrou kvalitu života a humánní smrt. Welfare neboli životní pohoda zvířat ale neznamená jen nepřítomnost utrpení, ale jde také o poskytnutí toho, co zvířata chtějí a potřebují ke spokojeném životu. Za dobrý welfare je považováno, pokud je zvíře fyzicky i psychicky v dobrém stavu (je sebejisté, nebojí se, netrpí bolestí) a může se chovat tak, jak je to pro něj přirozené (například hledat potravu, popelit se, stavět hnízdo, socializovat se).

Základem dobrého welfare zvířat je kvalitní krmivo, vhodné ustajovací prostředí, dobré zdraví, správná chovatelská praxe a v neposlední řadě kvalitní péče ošetřovatelů a řízení chovu. 

To, jak se staráme o zvířata, je etickým a morálním závazkem. To, jak zvířata svůj život sama vnímají, představuje stav jejich welfare.

Rozsah problému

• Poptávka po živočišném proteinu roste víc než kdy dřív. Pohání ji nárůst populace, zvyšující se příjmy a přesun lidí do měst.
• Za posledních 50 let se produkce masa zvýšila více než čtyřnásobně. Celosvětově se v roce 2018 vyprodukovalo více než 340 milionů tun masa, zatímco v roce 1961 to bylo jen 71 milionů tun.[2]
• Z tohoto čísla lze usoudit, že v roce 2018 se pro produkci masa usmrtilo 69 miliard kuřat, 1,5 miliardy prasat, 656 milionů krůt, 574 milionů ovcí, 479 milionů koz a 302 milionů kusů skotu.[2]
• V roce 1961 bylo kuřecí maso v globální výrobě zastoupeno jen 12 procenty. Jeho hodnotu však oslabila komoditizace a celkový podíl kuřecího masa v roce 2018 byl oproti minulosti trojnásobný.
• Hovězí a buvolí maso snížilo za stejné období svůj podíl v celosvětové produkci o polovinu (což představuje přibližně 22 procent), a vepřové maso zůstalo na přibližně stejné úrovni, 35–40 procent.
• V roce 2021 (nejnovější údaje od organizace FAOSTAT) bylo pro maso poraženo odhadem 83 miliard suchozemských zvířat. Ve stejném roce žilo v jednom okamžiku více než 800 milionů zvířat chovaných pro mléko a 8 miliard ptáků snášejících vejce. Celkem bylo tedy v roce 2021 pro výrobu potravin využito přes 92 miliard zvířat.[3]
• Z regionálního hlediska je největším producentem masa Asie, která se na celkové produkci masa podílí přibližně 40–45 %, a to zejména díky rozsahu výroby v Číně. Také Evropa a Severní i Jižní Amerika jsou významnými producenty masa.
• Většina zvířat na maso se chová v intenzivních systémech.
• Intenzivní živočišná výroba ohrožuje několik planetárních mezí, včetně změny klimatu, biogeochemických cyklů fosforu a dusíku, změny využití území, spotřeby sladké vody a ztráty biologické rozmanitosti.
• Intenzivní živočišná výroba je zodpovědná za 18 % všech emisí skleníkových plynů vytvářených lidskou činností. Pokud by byly zachovány staré pořádky, kdy spotřeba masa a mléčných výrobků lineárně vzrůstá spolu s rostoucí lidskou populací a zvyšujícím se HDP, samotný sektor zemědělství by vyprodukoval do roku 2050 tolik skleníkových plynů, že by se vyčerpal celý emisní rozpočet na oteplení o dva stupně Celsia.[4]
• Intenzifikace rostlinné produkce k výrobě krmiv pro zvířata urychluje degradaci krajiny a půdy.[5]
• V současnosti hrozí vyhynutí přibližně jednomu milionu rostlinných a živočišných druhů [6], za což nese hlavní vinu intenzivní živočišná výroba [7]. S nárůstem spotřeby masa expanduje zemědělská půda, která okrádá volně žijící živočichy o jejich přirozené domovy. Rovněž je přivádí do nebezpečné blízkosti centrům lidské činnosti, a tím se vytváří ideální příležitost pro šíření patogenů. Mnohé z nich mohou být zoonotické (přenosné ze zvířete na člověka) a mohou se z nich vyvinout pandemie.
• Každý rok se zaznamená přibližně 600 milionů případů onemocnění přenášených potravinami a 420 tisíc úmrtí [8]. Původci jsou zejména salmonella, campylobacter a E. Coli. Kromě toho je intenzifikace zemědělství spojena s 50 % zoonotických nemocí, které se nově objevily od roku 1940.
• Každý rok páchá intenzivní živočišná výroba nedozírné škody na welfare miliard zvířat chovaných pro potraviny.

Jaké problémy welfare velkochovy způsobují?

Tato část je převzata z knihy Tracy Jones (2017) [9].

Intenzivní chov zvířat využívá postupy a systémy, které ani na své nejlepší úrovni nesplňují potřeby zvířat, neumožňují zvířatům možnost volby, neposkytují jim pozitivní prožitky jak z mentálního, tak z behaviorálního hlediska, a navíc vyžadují úpravu zvířete tak, aby se přizpůsobilo prostředí, namísto toho, aby se prostředí přizpůsobilo zvířeti. 

Nejpalčivější jsou tyto oblasti:

• Uzavření v malém prostoru. Mezi nejvíce omezující formy patří klece pro nosnice, králíky, křepelky a dokonce i brojlery (v zemích jako Rusko, Turecko, Čína); klece pro březí prasnice a porodní kotce pro prasnice; vazné systémy pro dojnice; individuální boxy pro telata. Tyto systémy zvířeti neumožňují téměř žádný pohyb ani možnost vykonávat nejzákladnější projevy chování, jako je protahování křídel a hrabání (nosnice), vzpřímený sed a skákání (králíci), chůze a otáčení (prasnice), ani přítomnost jiných blízkých tvorů (telata). Takto závažné omezení pohybu má za následek  stereotypní chování, jako je okusování mříží a žvýkání naprázdno, nebo i depresi (u prasnic). Bývá spojováno se svalovou ochablostí.
• Přeplněnost. Vysoké hustoty osazení v halách a kotcích a nedostatek prostoru pro každé zvíře omezuje jeho možnost projevů chování. Při komerčních hustotách osazení do sebe brojleři neustále narážejí a vzájemně se ruší [10]. K tak přílišné blízkosti cítí averzi [11], sedí schoulení [12], a pokud mají na výběr, zvolí si více prostoru [13]. Prasata před dosažením jateční hmotnosti nemají dostatek místa, aby si mohla lehnout všechna najednou, a ani si ve svých kotcích nemohou vytvořit jednotlivé zóny (pro krmení, pití, odpočinek a aktivitu). 

• Holé prostředí. Bývá spojované s vnitřními systémy s plně nebo částečně roštovou podlahou nebo s venkovními výkrmnými ohradami. Nedostatek podnětů a smysluplného zabavení způsobuje nudu a frustraci jak u prasat, tak u nosnic. Přispívá ke škodlivému chování, jako je okusování ocasů u prasat a agresivita a vyklovávání peří u nosnic. Také způsobuje stereotypní chování, například stáčení jazyka u skotu a nadměrné páření v rozmnožovacích chovech brojlerů.  
• Mrzačení. V komerční praxi se běžně provádí řada mrzačících zákroků. Patří mezi ně: zkracování zobáků u slepic a krůt; kupírování ocasů u prasat, dojnic a ovcí; mulesing u ovcí; odstraňování rohových pučnic a odrohování u skotu; kastrace kanečků, býčků a beranů; a kastrace prasnic a krav v některých částech světa. Většina těchto mrzačících zákroků se provádí bez anestetik či analgetik a způsobuje zvířatům krátkodobou i dlouhodobou bolest, tvorbu neuromů a s tím související ztrátu chuti k jídlu a proměnu chování.

• Šlechtění na znaky vysoké užitkovosti. Zvířata chovaná na maso se šlechtí na co nejvyšší přírůstky, dojnice na co nejvyšší produkci mléka, prasata na velikost vrhu a nosnice na snášku vajec. Rychlost růstu u moderních brojlerů je spojována s letargií, špatnou chůzí [14] a srdečními poruchami [15]. U rodičů těchto kuřat dochází k zásadnímu omezení příjmu potravy a chronickému hladu [16]. Vysoká dojivost u mléčného skotu koreluje s vysokým výskytem kulhavosti, mastitidy a špatných reprodukčních vlastností [17], u prasnic se objevují vysoká procenta mrtvě narozených mláďat a nízká porodní hmotnost selat, u nosnic dochází k osteoporóze.

• Přeprava. Znepokojení se týká zejména stresu při nakládání a vykládání zvířat a také nedostatku prostoru. Zvířata se nemohou normálně postavit, ani si nemohou lehnout, aniž by riskovala ušlapání. Rovněž délka přepravy (tj. samotná doba transportu) je problematická, protože zvířata na cestách trpí žízní, hladoví a jsou vyčerpaná. Při přepravě mohou i zemřít.
• Porážka. Co se týče porážky, otázkou je zejména, zda je zvířatům umožněn odpočinek v předporážkovém ustájení, jak zvládají stres před porážkou, zda jsou zvířata před porážkou účinně omráčena a jaké utrpení je spojené s metodou porážky.  
• Zdraví zvířat. Velkým tématem je prevence onemocnění a udržování dobrého zdravotního stavu zvířat. Jedním z aspektů je zajištění dobré kondice a zdraví hospodářských zvířat. Kromě toho existují důležité obavy týkající se veřejného zdraví, které souvisejí se způsobem prevence nemocí. Příkladem je nadměrné používání antimikrobiálních látek v živočišné výrobě, což vede k rozvoji antimikrobiální rezistence. Anebo kontaminace potravin bakteriemi, jako jsou salmonela, kampylobakter a E. coli, a následné dopady na bezpečnost potravin. Stále více znepokojivé je riziko pandemií v důsledku zoonotického přenosu (tj. ze zvířat na člověka) virů živočišného původu [18].
• Dopady na welfare. Čím dál častěji se měří tělesné znaky, které zhoršují welfare. Patří mezi ně například kulhavost a mastitida u dojnic, ztráta opeření kvůli vyklovávání u nosnic, zhoršená schopnost chůze u kuřat a okusování ocasů u prasat. Většina indikátorů welfare bývá spojována s fyzickým stavem a produkční schopností zvířat (například rychlost růstu a mortalita), metody pro hodnocení chování se zatím stále vyvíjí (další diskuzi najdete pod bodem 19 a v projektu Animal Welfare Indicators [20], Welfare Quality [21] a AssureWel [22]).

Fotky z praxe v ČR můžete najít zde.

Návaznost na odpovídající cíl udržitelného rozvoje (SDG)

• SDG 15. Život na souši: Chránit, obnovovat a podporovat udržitelné využívání suchozemských ekosystémů, udržitelně hospodařit s lesy, potírat rozšiřování pouští, zastavit a následně zvrátit degradaci půdy a zastavit úbytek biodiverzity.