RyboLove

Změňte názor na ryby

Ryby jsou inteligentní a citlivá stvoření a stejně jako řada dalších zvířat objevují svět, cestují, navazují vztahy, loví a hrají si. Některé druhy se o svá mláďata starají a používají nástroje podobně jako lidé. Ryby jsou vnímající tvorové, kteří cítí bolest.

1. foto ryby.jpg

Většina druhů ryb má vysoce vyvinuté smysly – chuť, čich, sluch i barevné vidění1. Donedávna si spousta lidí myslela, že ryby nevnímají a necítí bolest. Ze strany vědecké komunity byla věnována velmi malá pozornost psychickým schopnostem ryb. Díky novým objevům však můžeme na celou věc nahlížet ze zcela jiné perspektivy. Ryby žijí velmi pestrým společenským životem, mnohem komplexnějším, než jsme si kdy uvědomovali: komunikují, společně loví, a v některých případech dokonce rozvíjejí kulturní zvyklosti2.

V současné době jsou doslova kvanta ryb držena v zajetí na podvodních průmyslových farmách. Stejně, jako je tomu u suchozemských farem, i podvodní farmy jsou zpravidla přeplněné a ponuré a zvířata zde nesmírně trpí. Ryby jsou často zabíjeny nehumánními způsoby a mnoho z nich umírá pomalou a bolestivou smrtí udušením, rozdrcením, či dokonce vykucháním zaživa.

Vědci a dokumentaristé odhalují pestrý život ryb ve světě pod hladinou. Je načase, abychom změnili svůj postoj k těmto výjimečným živočichům.

Je čas změnit názor na ryby

 

 

 

 

Action Icon
RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

CIWF usilovně pracuje na změnách legislativy EU potřebných k ukončení utrpení ryb. Jsme přesvědčeni, že ryby stejně jako ostatní hospodářská zvířata by neměly trpět jak během života, tak při usmrcování. Humánnější způsoby porážky existují a měly by se co nejdříve začít plošně používat v celém rybím průmyslu.

PODPOŘTE NAŠI KAMPAŇ ZA HUMÁNNÍ USMRCOVÁNÍ RYB V EU
2. RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

Ryby: chytrá a komplexní zvířata

zralok.jpg

Nedávné experimenty prokázaly, že ryby jsou vysoce inteligentní. V některých testech psychických schopností dokonce i malý pyskoun předčil řadu primátů včetně orangutanů a šimpanzů v používání paměti a pochopení pravidel hry při řešení hádanek souvisejících s potravou3.

Jen velmi málo zvířat se dokáže poznat v zrcadle. Mezi zvířata, která v tzv. zrcadlovém testu uspěla, patřili například šimpanzi, delfíni, sloni a některé druhy ptáků. Nyní můžeme díky novému výzkumu přidat na tento seznam také pyskouna4.

Zdá se, že dokonce i ty nejmenší ryby jsou si vědomy samy sebe.

Sameček japonské ryby fugu si staví úžasné, dva metry široké precizní hnízdo v písku. Přibližně během týdne usilovné práce dokáže máváním svých ploutví přesunout zrnka písku tak, že vytvoří překrásně symetrické obydlí. Činí tak proto, aby přilákal samičky a udělal na ně dojem5.

Mník umí používat nástroje – pomocí kamínků rozbíjí lastury, aby se dostal k masu schovanému uvnitř. Pečlivě vybírá kamínky správné velikosti a tvaru a často je přenáší na jiná místa, aby je později použil při lovu6.

Spolupráce zvířat různých druhů při lovu je velmi vzácná a působivá7Kanici vplouvají do jeskyní, kde žijí jejich spřátelené murény, a pomocí gest je zvou na lov. Murény vyženou ryby z těžko dostupných míst a kanici je v otevřených vodách uloví. Pak se podělí o kořist. Výzkumníci nedávno zjistili, že podobná spolupráce funguje také mezi kanici a chobotnicemi.

Chov ryb na farmách: podvodní průmyslové velkochovy

prumysl.velkochovy.jpg

Podvodní průmyslové velkochovy jsou skryté našim očím. Přesto – nebo možná právě proto – poškozují zvířata i životní prostředí podobně jako průmyslové velkochovy na souši. Ryby jsou namačkané na malém prostoru, kde nemohou projevovat své přirozené chování. V mnoha případech je voda špatná a znečištěná a ryby jsou tak náchylné vůči nemocím, infekcím a parazitům. Farmáři v boji s těmito problémy používají chemické látky a antibiotika, jež mohou poškodit podmořské prostředí, lidi konzumující ryby a v neposlední řadě prosperitu samotných ryb. S ohledem na současné měřítko chovu ryb na průmyslových farmách a předpokládaný budoucí vývoj vidíme tento stav jako enormní problém týkající se životní pohody (welfare) zvířat, který je nezbytně nutné řešit.

Život v zavrženíhodném utrpení

V současné době miliardy ryb chovaných na farmách žijí v doslova bídných podmínkách.  V rámci akvakultury (tzn. cíleného chovu ryb) jsou ryby chovány na velmi malém prostoru, dokud nedorostou do požadované velikosti. Poté jsou zabity a prodány. Pro většinu chovatelských systémů je prioritou zisk, nikoli zájmy ryb. Nádrže a klece nenaplňují potřeby ryb, protože je závažným způsobem omezují v jejich přirozeném chování. Většina ryb je chována na místech, která můžeme v zásadě označit jako podvodní průmyslové velkochovy s bídnými životními podmínkami. Lososi, přestože na délku měří přibližně 75 cm, mají každý k dispozici prostor odpovídající velikosti vany.

Namačkané ryby jsou náchylnější vůči nemocem a trpí stresem, zvýšenou agresivitou a fyzickými zraněními například v podobě poškození ploutví. Nedostatek místa na sebe váže další problémy jako například špatnou kvalitu vody, v jejímž důsledku se rybám dostává méně kyslíku.

Behaviorální požadavky většiny druhů ryb chovaných na farmách jsou chybně chápány. Je krajně nepravděpodobné, že by intenzivní chov ryb na farmách splňoval byť jen základní potřeby těchto zvířat. Například uvěznění ryb v klecích brání jejich přirozeným pohybovým návykům. Lososi jsou migrující ryby a v přirozených podmínkách plavou na velmi velkévzdálenosti8. Místo toho na farmách plavou v kruzích kolem klece a dřou se o pletivo i o sebe navzájem.

V současné době více než polovina ryb konzumovaných lidmi pochází z akvakultur – většinou podvodních průmyslových velkochovů. V roce 2015 bylo jen v samotné Evropě odchováno na 1 miliardu ryb v podvodních klecích9.

Životní pohoda zvířat závisí na třech důležitých složkách10: fyzické pohodě, psychické pohodě a přirozeném způsobu života.

V rámci intenzivních chovů na farmách není splněna ani jedna z těchto podmínek11, protože ryby se mačkají v nehostinném prostředí, jsou vystaveny stresujícímu zacházení a nehumánním způsobům porážky.

Mezinárodní organizace Compassion in World Farming (CIWF) provedla tajné vyšetřování a odhalila tisíce ryb namačkaných ve velmi omezeném prostoru, kde neměly jinou možnost, než apaticky plavat dokola. Ryby nemohly projevovat své přirozené chování a návyky a vykazovaly známky utrpení.

CIWF nyní intenzivně pracuje na změně evropské legislativy, aby tomuto utrpení učinila přítrž. Jsme přesvědčeni, že stejně jako ostatní zvířata ani ryby by neměly během života či při usmrcování trpět. Existují relativně humánní způsoby porážky jako například omráčení úderem nebo elektrickým proudem, a právě ty by měly být co nejdříve zavedeny v celém odvětví.

Jestliže chcete podpořit naši kampaň za humánnější porážku ryb v EU:  

 

Action Icon
RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

CIWF usilovně pracuje na změnách legislativy EU potřebných k ukončení utrpení ryb. Jsme přesvědčeni, že ryby stejně jako ostatní hospodářská zvířata by neměly trpět jak během života, tak při usmrcování. Humánnější způsoby porážky existují a měly by se co nejdříve začít plošně používat v celém rybím průmyslu.

PODPOŘTE NAŠI KAMPAŇ ZA HUMÁNNÍ USMRCOVÁNÍ RYB V EU
4. RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

Emocionální život ryb

Naše povědomí o vnitřním životě vodních živočichů rychle narůstá: ryby jsou inteligentní, emocionální a mnohem komplexnější, než jsme si vůbec kdy dokázali připustit. Při prozkoumávání podvodního světa jsme odhalili fascinující chování pramenící ze stejných základů jako naše vlastní chování: z mozku, který dokáže detekovat bolest, zpracovávat emoce a učit se z chyb, a z touhy přežít. Věda i selský rozum nám říkají, že ryby cítí bolest a prožívají emoce. Proto je smutné, že kvůli nám trilióny ryb každoročně trpí.

emoc.zivot.jpg

Mozky ryb mají jinou strukturu než mozky savců. Podrobné studie však ukazují, že ryby cítí bolest12. To však není vše. Ryby mohou vést komplexní, emocionální životy. Proto by měly mít právo užívat si svůj život stejně jako ostatní zvířata.

Na welfare ryb záleží, protože jsou to vnímající tvorové13. Jejich schopnost vnímat je dokázána řadou studií zaměřených na testování struktury mozku, učení a chování. Při pozorování ryb v jejich přirozeném prostředí nás neustále překvapují fascinující činnosti vypovídající o jejich sofistikovaném myšlení. Řešení problémů, učení, spolupráce, koordinovaný lov, používání nástrojů, paměť, klamání. To je jen několik položek ze stále se rozrůstajícího seznamu vlastností a dovedností ryb.  

Vnímání bolesti

Přestože zážitek bolesti je nepříjemný, pomáhá nám zůstat v bezpečí a je důležitý pro naše přežití. Tento nedocenitelný fenomén se vyvinul u různých skupin zvířat včetně ryb.  Ačkoliv se těla i mozky ryb od těch našich liší, existují jasné důkazy, že jejich nervové systémy detekují bolest, že jejich mozky bolest cítí a že jejich chování se v reakci na bolest mění.

Úleva od bolesti

Zdá se, že analgetika rybám ulevují od bolesti stejně jako lidem a ostatním zvířatům. V jednom experimentu pstruzi, kterým byl vstříknut do pysku včelí jed, projevovali typické známky bolesti. Přestali požívat potravu, ztěžka dýchali, kolébali se dopředu a dozadu a třeli si tlamu o stěnu nádrže. Neskrývali se před predátory a dominantní jedinci byli méně agresivní – jinými slovy: jevili se značně  rozrušení tím, jak se právě cítili. Když jim byla podána analgetika, vrátila se jim chuť k jídlu a začali se opět chovat obvyklým způsobem14

Instinkt přežití

instinkt preziti.jpg

Emoce nám pomáhají přežít. Jedná se o psychické procesy, které zvířatům pomáhají vyhnout se nebezpečí a získávat kýžené zdroje. Skutečně užitečný je například strach, protože pomáhá vyhnout se predátorům a nebezpečným situacím. Požitek umocňuje věci, které jsou prospěšné, a vede k usilovnější snaze o jejich získání ve větším množství.

Jakým způsobem se dá změřit, jak se ryba cítí? U každého jiného tvora než člověka se tato veličina sama o sobě měří obtížně. Můžeme však měřit změny tělesných procesů a chování, které jsou obvykle spojovány s emocemi u lidí a k jejichž vyhodnocení není třeba speciálního vzdělání.

Strach

Strach nás učí vyhnout se nebezpečí, a to je také důvod, proč ho pociťujeme. U zvířat je to stejné. Ryby nevyjímaje. Jedna ze studií ukázala, že když se před vhozením sítě do nádrže rozsvítilo světlo, ryby si z toho vzaly ponaučení a později se při rozsvícení světla vždy ukryly a síti unikly15. V dalším experimentu se ryby naučily vyhýbat se elektrošokům. Pamatovaly si, v kterých částech nádrže byly zasaženy elektrickým proudem, a plavaly pouze v bezpečných oblastech16.

Nálada

Když jsou ryby chovány ve špatných podmínkách, stávají se pesimistickými v tom smyslu, že od každé nové situace očekávají to nejhorší. Naproti tomu ryby chované v dobrých podmínkách se stávají optimistickými. Přestože tyto praktiky neschvalujeme, vědci využili ryby při vývoji nových léků na léčbu deprese u lidí. Dr. Pittman, který byl vedoucím tohoto výzkumu, řekl: „Chemické pochody v nervovém systému ryb a lidí se podobají natolik, až mě to děsí.“

V této studii výzkumníci udržovali dánio pruhované pod vlivem alkoholu po dobu dvou týdnů a poté pozorovali jeho chování po přesunutí do nové nádrže bez obsahu alkoholu. Za běžných okolností se dánio pruhované po několika minutách na dně nové nádrže pouští do prozkoumávání nového prostředí, avšak jedinci přesunutí z alkoholového roztoku se i nadále zdržovali na dně nádrže. Jakmile tito otálející jedinci dostali antidepresiva, začali se chovat normálně a pohybovali se po celé nádrži17.

Zvířata nám nemohou říct, jak se cítí, a proto nemůžeme s jistotou určit, zda při depresi trpí stejným způsobem jako lidé. Výzkumníci pracující s deprimovaným dániem pruhovaným zjistili, že deprimované ryby ztrácí zájem o cokoli: potravu, hračky, prozkoumávání.

Požitek

barevna rybicka.jpg

Ryby mají hormon oxytocin (případně jeho ekvivalent isotocin), který je u lidí a zvířat spojován s příjemnými pocity.

Potápěči uvádějí, že kanici, kteří si na jejich přítomnost zvykli, je následně vyhledávají a chtějí se s nimi mazlit. Pokud se potápěči jemně dotknou jejich kůže, kanici se zastaví a nechají se hladit.

Je načase změnit názor na ryby a zamyslet se nad tím, jak se k nim chováme.

Action Icon
RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

CIWF usilovně pracuje na změnách legislativy EU potřebných k ukončení utrpení ryb. Jsme přesvědčeni, že ryby stejně jako ostatní hospodářská zvířata by neměly trpět jak během života, tak při usmrcování. Humánnější způsoby porážky existují a měly by se co nejdříve začít plošně používat v celém rybím průmyslu

PODPOŘTE NAŠI KAMPAŇ ZA HUMÁNNÍ USMRCOVÁNÍ RYB V EU
6. RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

Porážka

Ryby jsou nejvíce využívaná zvířata na Zemi. Čísla jsou naprosto omračující. Je velmi těžké přesně zjistit, kolik ryb se na celém světě zabije, protože jich je doslova nespočet. Podle váhy se však odhaduje, že každý rok je pro účely potravinářského průmyslu zabito něco mezi jedním a třemi bilióny (tj. tisíci miliardami) ryb. A pouze nepatrná část z tohoto počtu ryb je zabita humánně.

Většina ryb, které lidé po celém světě konzumují, byla zabita nehumánním způsobem. To znamená, že ryby byly vystaveny intenzivnímu a dlouhotrvajícímu utrpení. Na řadě rybích farem spočívá obvyklá porážka v pouhém vytažení ryb z vody, kterou potřebují k dýchání, a jejich pomalém udušení na vzduchu, nebo chcete-li „utonutí na souši“. Při použití této metody vystresované ryby umírají i déle než hodinu, během které bojují o svůj život a snaží se nadechnout. V nejhorších případech jsou pak zpracovávány (např. kuchány) zaživa při vědomí.

Existují však i další nehumánní metody používané při porážce ryb – například ponoření do směsi ledu a vody, vystavení oxidu uhličitému nebo vykrvácení. Tyto metody rybám způsobují ohromnou bolest a  strach. Ryby se v boji o holý život usilovně a někdy až agresivně snaží uniknout. Jejich utrpení může být nepředstavitelně dlouhé. Mnoho ryb zůstává při vědomí a trpí bolestmi ještě několik minut poté, co jsou jim zaživa vyříznuty vnitřnosti, než vykrvácí.

V Evropě se ve velkém chovají okouni a pražmy. Běžným postupem na těchto farmách je nasypat ryby do vody s ledem a nechat je umrznout – to je tak krutá praktika, že Světová organizace pro zdraví zvířat požadovala její zrušení. Podchlazení, ke kterému v tomto případě dochází, zpomaluje rybí metabolismus, takže ryby umírají déle, čímž narůstá jejich utrpení. Jak je patrné z naší tajné nahrávky , některé ryby jsou stále naživu a snaží se naposledy nadechnout ještě při balení do krabice a odesílání na trh – tento scénář by měl být absolutně neakceptovatelný u jakéhokoli zvířete na jídelníčku člověka.

Přitom existují humánnější způsoby porážky – ryby chované na farmách v Británii a Norsku jsou před zabitím obvykle omráčeny. Avšak bez zavedení platné legislativy většina provozů zpracovávajících ryby dává přednost minimalizaci nákladů, a proto si nepořídí relevantní vybavení pro zajištění rychlého usmrcení ryb.

Krmení ryb rybami

Čelíme celosvětové krizi decimování rybí populace. Pokud nevytvoříme nové chráněné mořské oblasti a nebudeme regulovat průmysl, můžeme se zanedlouho dočkat prázdných moří bez volně žijících ryb. Rybí farmy jsou odpovědné za značnou část průmyslového odlovu v našich poničených oceánech. Některé z hojně chovaných druhů ryb jsou masožravé jako například tuňáci nebo pstruzi. To znamená, že v divoké přírodě loví jiné ryby. Při chovu těchto zvířat na farmách se ke krmení používají zpracované ulovené volně žijící ryby. Přibližně čtvrtina všech ulovených volně žijících ryb končí jako potrava pro ryby. Vyjádřeno v číslech se jedná asi o 450 miliard až 1 bilion ryb. Jinými slovy - k odchování jediného lososa na farmě je třeba chytit 120 volně žijících ryb – takže farmy ve skutečnosti tlak na volně žijící ryby nesnižují, ale naopak zvyšují. Protože tyto ryby umírají bez jakékoli formy humánní porážky, i cena za potravu pro lososy je z etického hlediska velmi vysoká.

Skotský losos

Chov lososů je ve Skotsku velký byznys. Zisky v tomto odvětví v roce 2016 dosáhly 765 miliónů liber. Kvůli trvalé udržitelnosti a utrpení lososů se však tento průmysl stále více stává centrem pozornosti.

U několika provozů ve Skotsku bylo zjištěno, že drží vysoký počet nemocných ryb v klecích v otřesných podmínkách. Parazitické epidemie způsobují, že ryby jsou doslova pojídány zaživa mořskými vešmi a nemají možnost dostat se ze znečištěné vody v přeplněném prostoru.  Lososi patří mezi migrující ryby, které přirozeně urazí velké vzdálenosti (například někteří jedinci skotského lososa se dostanou až k Islandu vzdálenému 1000 mil18). Na průmyslových farmách jsou však nuceni plavat v nekonečných kruzích. 

Nedávno pořízené a zveřejněné záběry, dokumentující tristní podmínky na farmách zabývajících se chovem skotských lososů, jsou hluboce znepokojující a vyvolávají otázku, zda je toto odvětví vůbec schopné přežít. Na celé řadě farem byly zjištěny velmi špatné podmínky: špinavá voda, příliš málo prostoru a vysoké počty nemocných a deformovaných ryb. Úmrtnost skotského lososa na farmách dosahuje děsivých čísel – každý rok během chovu uhyne na 10 miliónů zvířat. Nedávné tajně natočené záběry zachycují nákladní automobily vyvážející tisíce mrtvých ryb do rozlehlých otevřených masových hrobů nedaleko moře.

Na základě zjištění otřesných podmínek, které na řadě farem chovajících skotské lososy panují, CIWF ve spolupráci s dalšími organizacemi žádá o odklad rozšiřování chovu skotského lososa na farmách.

Další řešení

Jezte méně. A lépe

Počty ryb v přirozených podmínkách se v důsledku příliš intenzivního rybolovu ze strany lidí katastroficky snižují. Dle některých odhadů bylo z moří neudržitelným způsobem odloveno až 90 % ryb. Pokud bude rybolov i nadále pokračovat v nezměněné podobě, která nenechává mořským ekosystémům prostor na zotavení, naše oceány se do roku 2050 promění ve vodní pustiny19. Jakmile se tvorové přirozeně obývající mořské plochy jednou vytratí, již nebude existovat žádná cesta, jak je vrátit zpět. Naše děti by tak mohly zdědit svět bez ryb.

O tom není žádných pochyb. Tato tvrzení jsou podložena vědeckými výzkumy. Jedním z možných řešení je nahradit část živočišné stravy rostlinnou. Z pohledu zdraví lidí, udržitelnosti životního prostředí a samozřejmě welfare zvířat bychom měli jíst méně masa a ryb.  a vybírat si živočišné produkty kvalitní, které nepocházejí z průmyslových velkochovů.

Vlády i obchodníci vysílají zákazníkům matoucí sdělení, že by měli jíst více ryb. Vezmeme-li v úvahu, jak zdevastované jsou stávající mořské ekosystémy, pak při následování tohoto doporučení ryby z moří brzy dočista zmizí. Všechny potřebné a zdraví prospěšné látky lze získat konzumací správných plodin – například oříšků, semínek nebo avokáda. Některé ryby dokonce při častější konzumaci vašemu zdraví škodí. Kupříkladu tuňák může obsahovat velké množství rtuti, která poškozuje mozek20.

Lidé, kteří se rozhodnou i nadále konzumovat ryby, by se měli zamyslet jak nad problematikou trvalé udržitelnosti, tak welfare zvířat. V současné době je prakticky nemožné najít rybu s vysokou úrovní welfare. Schémata certifikace trvalé udržitelnost jako například MSC se nezabývají životní pohodou zvířat.  Pokud není výslovně uvedeno jinak, je opodstatněné domnívat se, že ryby prodávané v supermarketech během chovu, odchytu i porážky značně trpěly.

Informace o tom, jaké volně žijící ryby si můžete koupit, aniž byste přikládali polínko do ohně spalujícího mořské ekosystémy, najdete na webových stránkách organizace Marine Conservation Society, která vypracovala podrobnou publikaci Good Fish Guide (Průvodce dobrými rybami). Stejně jako v jiných případech i zde platí pravidlo, že je lepší kupovat místní ryby od malého, neprůmyslového chovatele.

Pokud kupujete ryby chované na farmách, je lépe vybírat si druhy v nižších patrech potravinového řetězce, při jejichž chovu se ke krmení nepoužívají jiné ryby. Kupte si například kapra nebo tilápii. U těch je záruka, že k jejich odchovu není třeba vyrábět krmivo z volně žijících ryb.

Jak již bylo zmíněno, nehumánní praktiky porážky ryb bohužel zůstávají běžnou praxí v celém odvětví, takže je těžké najít produkty vyrobené z ryb, které během života netrpěly. Našim příznivcům, pokud konzumují ryby, doporučujeme, aby se ptali  výrobců a prodejců, jejichž produkty nakupují, na jejich názor na životní pohodu ryb.

Action Icon
RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

CIWF usilovně pracuje na změnách legislativy EU potřebných k ukončení utrpení ryb. Jsme přesvědčeni, že ryby stejně jako ostatní hospodářská zvířata by neměly trpět jak během života, tak při usmrcování. Humánnější způsoby porážky existují a měly by se co nejdříve začít plošně používat v celém rybím průmyslu

PODPOŘTE NAŠI KAMPAŇ ZA HUMÁNNÍ USMRCOVÁNÍ RYB V EU
8. RYBY POTŘEBUJÍ VAŠI POMOC

Naše zdroje

  1. Brown, C. (2014). Fish intelligence, sentience and ethics. Animal Cognition. https://doi.org/10.1007/s10071-014-0761-0
  2. Brown, C. (2014). Fish intelligence, sentience and ethics. Animal Cognition. https://doi.org/10.1007/s10071-014-0761-0
  3. Salwiczek, L. H., Prétôt, L., Demarta, L., Proctor, D., Essler, J., Pinto, A. I., … Bshary, R. (2012). Adult Cleaner Wrasse Outperform Capuchin Monkeys, Chimpanzees and Orang-utans in a Complex Foraging Task Derived from Cleaner - Client Reef Fish Cooperation. PLoS ONE, 7
  4. Cleaner wrasse pass the mark test. What are the implications for consciousness and self-awareness testing in animals? Kohda,  View ORCID ProfileHatta Takashi, Tmohiro Takeyama, Satoshi Awata, Hirokazu Tanaka, Jun-ya Asai, Alex Jordan doi: https://doi.org/10.1101/397067
  5. Kawase, H., Okata, Y., & Ito, K. (2013). Role of Huge Geometric Circular Structures in the Reproduction of a Marine Pufferfish. Scientific Reports, 3(1), 2106. https://doi.org/10.1038/srep02106
  6. Jones, A. M., Brown, C., & Gardner, S. (2011). Tool use in the tuskfish Choerodon schoenleinii? Coral Reefs, 30(3), 865. https://doi.org/10.1007/s00338-011-0790-y
  7. Interspecific Communicative and Coordinated Hunting between Groupers and Giant Moray Eels in the Red Sea Redouan Bshary , Andrea Hohner, Karim Ait-el-Djoudi, Hans Fricke Published: December 5, 2006 https://doi.org/10.1371/journal.pbio.0040431    
  8. Hansen, L. P., Jonsson, N., & Jonsson, B. (1993). Oceanic migration in homing Atlantic salmon. Animal Behaviour, 45(5), 927–941. https://doi.org/10.1006/ANBE.1993.1112
  9. FAO (Food and Agriculture Organization of the United Nations). (2018). World Fisheries and Aquaculture. Aquaculture.
  10. Brambell Committee. Report of the Technical Committee to Enquire into the Welfare of Livestock Kept under Intensive Conditions; Command Paper 2836; Her Majesty’s Stationery Office: London, UK, 1965
  11. Ashley, P. J. (2007). Fish welfare: Current issues in aquaculture. Applied Animal Behaviour Science, 104(3–4), 199–235. https://doi.org/10.1016/j.applanim.2006.09.001
  12. Braithwaite, V., 2010. Do fish feel pain? Oxford University Press, New York.
  13. Brown, C. (2014). Fish intelligence, sentience and ethics. Animal Cognition. https://doi.org/10.1007/s10071-014-0761-0
  14. Sneddon, L. U. (2003). The evidence for pain in fish: The use of morphine as an analgesic. Applied Animal Behaviour Science, 83(2), 153–162. https://doi.org/10.1016/S0168-1591(03)00113-8
  15. Yue, S., Moccia, R. ., & Duncan, I. J. . (2004). Investigating fear in domestic rainbow trout, Oncorhynchus mykiss, using an avoidance learning task. Applied Animal Behaviour Science, 87(3–4), 343–354. https://doi.org/10.1016/j.applanim.2004.01.004
  16. Dunlop, R., Millsopp, S., & Laming, P. (2006). Avoidance learning in goldfish (Carassius auratus) and trout (Oncorhynchus mykiss) and implications for pain perception. Applied Animal Behaviour Science, 97(2–4), 255–271. https://doi.org/10.1016/j.applanim.2005.06.018
  17. Pittman, J. T., & Ichikawa, K. M. (2013). iPhone® applications as versatile video tracking tools to analyze behavior in zebrafish (Danio rerio). Pharmacology Biochemistry and Behavior, 106, 137–142. https://doi.org/10.1016/j.pbb.2013.03.013    
  18. Hansen, L. P., Jonsson, N., & Jonsson, B. (1993). Oceanic migration in homing Atlantic salmon. Animal Behaviour, 45(5), 927–941. https://doi.org/10.1006/ANBE.1993.1112
  19. FAO. The State of World Fisheries and Aquaculture 2016. Contributing to food security and nutrition for all.  (2016).
  20. Baishaw, S., Edwards, J., Daughtry, B., & Ross, K. (2007). Mercury in seafood: Mechanisms of accumulation and consequences for consumer health. Reviews on Environmental Health, 22(2), 91–114. https://doi.org/10.1515