Hospodářská zvířata

Ze všech ptáků je na světě nejvíc slepic neboli kura domácího. Na maso a vejce se jich každoročně chová více než 50 miliard.

Kuřata chovaná na maso se nazývají brojleři , zatímco slepicím chovaným pro snášení vajec se říká nosnice.

Přirozený život slepic

Slepice jsou společenští ptáci. Žijí spolu v hejnech s jednoznačnou hierarchií neboli „klovacím pořádkem". Přirozeně tráví svůj den vyhledáváním potravy, hrabáním v půdě, kde hledají hmyz a semena.

Když kohout najde potravu, může kvokáním vysokým hlasem přivolat slepice, aby ji snědly. Potravu vezme do zobáku a upustí ji. Stejné chování lze také pozorovat u kvočen, které takto volají svá kuřata.

Slepice se rády pohybují na velkém prostoru a využívají krytu stromů a vegetace, které jim skýtají bezpečí před dravci.

Život na některých farmách a malých hospodářstvích je právě takový. Bohužel drtivá většina z 50 miliard slepic se chová v intenzivních velkochovech.

Realita života ve velkochovu

Pro chov masných kuřat a nosnic se používají různé metody.

Odkud pochází skot?

Bos taurus (tur domácí) pochází z původně volně žijícího pratura ((Bos primigenius), který žil v severní Evropě. Byl domestikován již v době neolitu a od té doby se chová jako hospodářské zvíře pro maso, mléko a kůži. V minulosti se méně rozlišoval skot chovaný na mléko a na maso, přičemž stejná plemena se používala jak na mléko, tak na maso. V rozvinutém světě však v současnosti zemědělci obvykle chovají buď skot mléčný, nebo skot masný. Pomocí mnohogeneračního šlechtění vznikla plemena mléčného skotu jako je Holštýn, která produkují vysoké množství mléka.

Chov skotu dnes

Tele mléčné nebo masné krávy bude mít pravděpodobně velmi odlišný život. Masné tele se vykrmí a porazí ve věku 18 až 24 měsíců. Mléčné tele – jalovička se obvykle odchová k produkci mléka. Mléčné krávy – dojnice rodí ovšem také býčky, kteří jsou však obecně méně vhodní pro produkci hovězího masa. Tato telátka jsou bohužel často exportována z ČR do jiných evropských zemí, kde je vyšší poptávka po telecím mase. V posledních letech se vyváží také až do Turecka, kde už neplatí legislativa EU na jejich ochranu.

Masný skot se často chová venku na pastvinách, ačkoli ve většině zemí Evropy probíhá také intenzivní výkrm skotu v uzavřených stájích, kde jsou zvířata krmena koncentrovanými krmivy s vysokým obsahem obilnin. V takových chovech žijí zvířata ve stísněných podmínkách a na roštových podlahách, což zvyšuje agresivitu a může vést k vážným zraněním a kulhavosti.

Existují také specifické problémy týkající se životní pohody dojnic a telat.

Ryby

Ryby jsou vodní obratlovci žijící v mořských i sladkých vodách. Většina druhů ryb má vysoce vyvinuté smysly, především chuť, citlivý čich a barevné vidění. Díky postranní čáře, zvláštnímu recepčnímu orgánu, dokáží vnímat proudění vody a pohyby ostatních ryb či kořisti.

Ryby jsou vnímavá zvířata; dokáží cítit bolest a prožívat plné spektrum emocí. Vědci odhalili, že ryby vykazují daleko vyšší inteligenci, než jim přisuzujeme. Mají dlouhodobou paměť, složité společenské vazby, schopnost řešit problémy a u některých bylo zaznamenáno i používání nástrojů.

Ryby konzumované po celém světě mohou pocházet buď z úlovků na otevřeném moři, nebo z chovů ryb, takzvaných akvakultur.

Lidé se rybolovem živí po desítky tisíc let, už od dob lovců a sběračů. Akvakultura se začala uplatňovat již 3500 let př.n.l. v Číně, kde se ryby, především kapři, chovali v rybníčcích, jež za sebou zanechala rozvodněná řeka. Některé chované druhy, jako jsou lososi a pstruzi, od té doby prošly selektivním šlechtěním na rychlejší růst a vyšší odolnost k nemocem.

Chov ryb dnes

Podle některých vědeckých odhadů budou v roce 2048 stavy všech druhů mořských ryb v důsledku nadměrného odlovu zcela vyčerpány. Zároveň dochází k rychlému nárůstu v počtech akvakultur. Asi 5 procent ryb, které jsme snědli v roce 1970, pocházelo z rybích farem. Dnes z umělých chovů pochází již přibližně polovina zkonzumovaných ryb. Každý rok je po celém světě zabito až 120 miliard ryb z farem.

Na farmách ryby musí žít ve velkých počtech a na stísněném prostoru. Umělé chovy vznikají na souši, na řekách, v jezerech či v moři. Naprostá většina lososů a pstruhů, které každoročně zkonzumujeme, pochází z intenzivních akvakultur. Mezi další běžně chované druhy patří kapři, sumci, mořští vlci a tilápie.

Když se z ryb vyrábí krmení pro ryby

Přestože se akvakultury mohou jevit jako dobré řešení problému s nadměrným výlovem volně žijících ryb, ve skutečnosti mohou tento problém dokonce prohlubovat. Jelikož je mnoho z chovaných druhů ryb masožravých, bývají krmeny převážně ulovenými volně žijícími rybami. Každoročně se z více než 450 miliard ulovených volně žijících ryb vyrábí rybí olej a rybí moučka sloužící jako krmivo pro rybí farmy.

Pokud se volně žijící ryby používají jako krmivo pro rybí farmy, v důsledku to vede k ještě většímu vyčerpávání stavů ryb v mořích a řekách, než kdybychom tyto úlovky konzumovali sami. Tento způsob je opravdu neudržitelný.

Pro představu: k získání jedné tuny faremně chovaných lososů potřebujeme přibližně dvě a půl tuny volně žijících ryb, například ančoviček. Ančovičky jsou malé a k vykrmení jediného lososa rybím olejem jich může být zapotřebí vylovit a zabít až 500.

Způsob lovu a zabíjení volně žijících ryb je velmi bezohledný. Více informací o welfare volně žijících ryb najdete na stránkách www.fishcount.org.uk a o udržitelném rybolovu na stránkách www.msc.org.

Kampaň RyboLove

V roce 2018 jsme spustili kampaň RyboLove , jejímž cílem je změnit vnímání ryb ve společnosti tak, aby byly chápány jako tvorové schopní cítit fyzické i psychické strádání. Zároveň jsme zveřejnili velmi znepokojující záběry z rybích velkochovů z různých zemí světa.

I Vy se můžete připojit k naši on-line akci adresované ministrovi zemědělství.

Prasata jsou vysoce inteligentní a společenská zvířata se skvěle vyvinutým čichem.

Odkud pocházejí prasata? 

Prase domácí pravděpodobně vzniklo domestikací prasete divokého již před 9000 lety. Původní domovinou jim byla Evropa a některé oblasti Asie, ale v průběhu staletí se prasata rozšířila téměř po celém světě. V dnešním světě žije většina prasat v chovech, ale některá prasata zdivočela po útěku z farem nebo po úmyslném vypuštění do volné přírody za účelem lovu. Určitá plemena prasat, například vietnamská prasata, se chovají jako domácí mazlíčci. Prasata se díky své vrozené schopnosti shánět potravu rytím a výtečnému čichu používají v některých zemích Evropy k vyhledávání lanýžů

Přirozený život prasat

V přirozených podmínkách žijí prasata v malých společenských skupinkách, složených z několika prasnic a jejich selat. Většinu dne stráví sháněním potravy pasením a rytím, přičemž dokážou postupně obsáhnout území až několika stovek kilometrů.

Prasata jsou od přírody všežravci a živí se jak rostlinami, tak drobnými živočichy. Jejich jídelníček tvoří listy, tráva, kořínky, ovoce či květiny. Prasata si připravují lože, ve kterých spí, a bahniště, ve kterých se ochlazují.

Chov prasat dnes

Každý rok se po celém světě porazí na maso přibližně 1,4 miliardy prasat. Většina z těchto porážek probíhá ve východní Asii, zejména v Číně, kde se chová přibližně polovina veškerých prasat na světě. Dále jich je nejvíce chováno v Evropské unii, Severní Americe, Vietnamu a Brazílii. Většina prasat se chová na maso a méně jich je určeno k rozmnožovacímu chovu. Přestože v mnoha rozvojových zemích i jinde se prasata leckdy chovají ve volných výbězích a na dvorcích, přinejmenším polovina celosvětově vyprodukovaného vepřového masa pochází od prasat z intenzivních velkochovů.

Chovy prasat v intenzivním zemědělství

Záběry ukazují potenciálně rozrušující scény

V intenzivních chovech bývají březí a kojící prasnice uzavřeny v úzkých kotcích znemožňujících téměř jakýkoli pohyb. Selata určená k chovu na maso často podstupují bolestivé zákroky bez použití anestetik a jsou chována v betonových kotcích bez podestýlky. Přechod od tradičního chovu prasat směrem k velkokapacitním intenzivním metodám způsobil závažné zhoršení životní pohody stovek milionů prasat po celém světě.

Odkud pocházejí králíci

Králíci byli v porovnání s jinými domácími zvířaty domestikováni poměrně nedávno. Předchůdcem domácího i zakrslého králíka je králík divoký, se kterým se můžeme i dnes leckde setkat. Divocí králíci žijí na různých stanovištích, jako jsou lesy, louky, savany, pouště i mokřady a najdeme je v nejrůznějších částech světa. Domestikovaní králíci se svým chováním i potřebami velmi podobají králíkům divokým.

Přirozený život králíků

Králíci jsou častou kořistí predátorů, a aby se jim vyhnuli, za potravou vyráží především při rozbřesku a za soumraku. Jako býložravci se živí rozmanitými druhy rostlin včetně trávy. Dokud jsou králíci v otevřené krajině, pravidelně kontrolují nepřítomnost predátorů tak, že se posadí na zadní nohy a nastraženýma ušima se snaží zachytit nebezpečné signály. Toto je přírodou daná a nedílná součást jejich chování.

Jsou vybavení vynikajícím čichem a periferním viděním a dokáží velmi dobře hrabat. Na útěku před predátorem mohou díky svým silným zadním běhům vyvinout ohromnou rychlost. Někteří dokážou běžet rychlostí bezmála 60 km za hodinu. Rovněž jsou schopni vyskočit do více než metrové výšky.

Králíci jsou velmi společenská zvířata a žijí v rodinných skupinkách, které tvoří 2–9 samic, 1–3 samci a jejich potomci. Rodina sdílí společné teritorium a žije v jedné noře nebo v systému nor, které chrání před predátory a dalšími králíky. Králičí nory se skládají z různých částí, jež bývají určené k různým činnostem, například ke spánku či tvorbě hnízda. K posílení vzájemných vazeb je nezbytné vzájemné čištění a péče o srst.

Králičí samice rodí mláďata, jakmile nastane příhodné počasí. Před porodem samice připraví v oddělené části nory hnízdo, které vystele vlastními chlupy. Jakmile se mláďata narodí, nechává je samice po většinu doby samotná. Dochází za nimi do hnízda jen na několik minut denně, aby je nakojila, a poté vstup do hnízda pečlivě uzavře, aby byla mláďata v bezpečí.

Chov králíků dnes

Každý rok se na maso zabije více než jedna miliarda králíků. Přibližně 50 % z nich se chová v Číně. Každoročně se v EU zabije na maso asi 119 milionů králíků. Většina z nich se chová v Itálii, Španělsku a Franci. Téměř všichni králíci chovaní na maso a kožešinu jsou držení v malých holých klecích, kde prakticky nemohou naplňovat své přirozené chování. Králíci v intenzivních systémech chovu mají velmi špatný welfare.