Pocta muži, který nám pomohl pochopit svět přírody – a proč je jeho osud neoddělitelně spjat s naším vlastním

Letos v květnu oslavíme mimořádný milník. Sir David Attenborough oslaví sto let – celé století naplněné zvídavostí, úžasem a hlubokou pozorností věnované světu přírody.

Jen málokdo ovlivnil naše společné chápání života na Zemi tak hluboce jako on. Po celá desetiletí nás jeho hlas – klidný, přesný a nezaměnitelný – provázel lesy, oceány, pouštěmi a stepmi a odhaloval nám bohatost a složitost živého světa. Není přehnané říci, že sir David je nejdůvěryhodnějším vypravěčem, jakého příroda kdy měla.

Jako mistr svého řemesla, který však vždy skromně sloužil jeho poslání, nastavil zlatý standard pro natáčení dokumentů o divoké přírodě. Nejen díky technické dokonalosti, ale také díky vyprávění nám pomáhá vnímat zvířata ne jako vzorky, ale jako spolucestující na této planetě.

V nedávné době se jeho pohled v pořadu BBC Secret Garden vrátil blíže k domovu a odhalil mimořádný život, který se odehrává v našich vlastních zahradách.

A letos se Netflix vrátí k jednomu z nejikoničtějších momentů v historii televizního vysílání: k té dechberoucí scéně z pořadu Život na Zemi (Life on Earth), natočené před padesáti lety, kdy sir David tiše ležel uprostřed skupiny horských goril v Rwandě.

Tuto epizodu při jejím prvním vysílání sledovalo více než patnáct milionů lidí. Já jsem byl jedním z nich. Když mu mladý gorilí samec Pablo vylezl na záda, působil ten okamžik téměř neuvěřitelně intimně.

Kultovní momenty

Těch pár minut mohlo skončit úplně jinak. Místo toho se staly snad nejslavnější sekvencí v historii natáčení divoké přírody a zlomovým bodem ve vztahu lidstva k divočině.

Ať se na to díváte jakkoli, nikdo se siru Davidovi nevyrovná. Na jeho počest bylo pojmenováno více než padesát druhů zvířat a rostlin. Odhadem pět set milionů lidí po celém světě vidělo Život na Zemi. Jeho nejdůležitější úspěch se však nedá vůbec měřit sledovaností.

Po celá desetiletí vykonával to, co je možná nejdůležitější prací na Zemi: trpělivě a vytrvale vysvětloval, proč ochrana přírody není luxus, ale nutnost pro naše vlastní přežití.

A přesto se bohužel zdá, že ne všichni naslouchají.

Když se zapomíná na slova

Nedávno jsem stál na pódiu s televizním moderátorem a ochráncem přírody Chrisem Packhamem. Na konci akce jsem se ho zeptal, co si přeje, aby si lidé z diskuse odnesli.

„Vraťte se myšlenkami zpět k COP26,“ odpověděl s odkazem na klimatický summit OSN, který se konal v Glasgow v roce 2021. „Když největší zastánce života na Zemi – sir David Attenborough – promluvil k světovým lídrům. Mluvil s klidnou autoritou, pravdivě a s morální jasností.“

Chris dále popsal, jak se o několik dní později zeptal sira Davida, jak si myslí, že to dopadlo: „Myslím, že poslouchali. Problémem však je, Chrisi, že druhý den ráno už zapomněli všechno, co jsem řekl.“

Ta slova mi utkvěla v paměti.

Svět v úpadku

Za můj život – a ještě více za život sira Davida – utrpěla příroda mimořádný a zničující úpadek.

Od rozšíření průmyslových velkochovů ztratila planeta více než dvě třetiny populace volně žijících živočichů. Dnes tvoří 96 procent veškeré biomasy savců na Zemi lidé a hospodářská zvířata. Pouhá 4 procenta připadají na divoká zvířata.

Zároveň náš potravinový systém ničí samotné základy, na nichž stojí. Nedávná zpráva Komise pro ekonomiku potravinového systému odhaduje skutečné náklady na potraviny – v podobě lidského utrpení, škod na životním prostředí a dopadů na klima – na více než 10 bilionů dolarů ročně. To je více, než kolik potravinové systémy přispívají k celosvětovému HDP. Jinými slovy, způsob, jakým produkujeme potraviny, ničí více hodnoty, než kolik vytváří.

Průmyslové velkochovy také narušují půdu – živou kůži Země. OSN varovala, že pokud budou současné trendy pokračovat, zbývá nám možná méně než šedesát sklizní, než půda zmizí. Žádná půda. Žádné jídlo. Game over.

Péče o přírodu není volitelná. Je to základ pro budoucnost, ve které se dá žít.

Životní lekce

Sir David však nikdy nebyl prorokem beznaděje. To, co jsem se od něj naučil nejvíce, není zkáza, ale víra v lidské možnosti.

Hluboce věří v naši schopnost spolupracovat, inovovat a zvolit lepší cestu – zejména když mladší generace dostanou příležitost k vedení.

Jak řekl světovým lídrům v Glasgow, jsme „největšími řešiteli problémů, jací kdy na Zemi existovali“.

Po celém světě vidím, jak tento duch ožívá v zemědělcích, kteří obnovují půdu a vrací na ni pasoucí se zvířata, v komunitách, které navrací volně žijící živočichy do přírody, a v průkopnících, kteří přetvářejí potravinové systémy tak, aby pracovaly s přírodou, a ne proti ní.

Protože pravda je taková: nejsme odděleni od přírodního světa. Jsme jeho součástí. Vzduch, který dýcháme, voda, kterou pijeme, jídlo, které jíme – to vše vychází z živé sítě spojení, která nás udržuje při životě.

Sir David nám celý život dával něco mnohem trvalejšího než film: odkaz pozornosti, pokory a naděje – a výzvu k činu.

Na konferenci COP26 zakončil svůj projev slovy, která jsou hodna zapamatování: „Pokud jsme jako jednotlivci dostatečně mocní na to, abychom destabilizovali naši planetu, pak jsme společně jistě dostatečně mocní na to, abychom ji zachránili… Během svého života jsem byl svědkem strašného úpadku. Ve vašem životě byste mohli – a měli byste – být svědky úžasného zotavení“.

Prokažme stoletému siru Davidovi čest nejen obdivem, ale i činy.

P. J. Lymbery

Poznámka: Toto je verze článku poprvé publikovaného v The Scotsman v pátek 1. května 2026

Století jasného vidění: Sir David Attenborough oslaví 100 let