<-“Naučila mě cítit, že jsem součástí tohoto místa, nikoli pouhý návštěvník. To je obrovský rozdíl,“ říká Craig Foster v dokumentu „Moje učitelka chobotnice.“ | Zdroj: The Sea Change Project

Bylo nesmírně povzbudivé vidět, jak veřejnost podpořila britské veterináře, kteří požadovali, aby humři byli nejprve omráčeni a ne vařeni zaživa při plném vědomí. Výzva následovala poté, co vědecké důkazy jasně prokázaly, jak extrémním traumatem humři během procesu vaření trpí a že může trvat až 15 minut, než zemřou. Nedávný významný úspěch filmu Moje učitelka chobotnice (My Octopus Teacher) ukázal, že existuje mnoho lidí, kteří začínají rozpoznávat vnímavost mořských tvorů. Netflix začal vysílat také nový velmi uznávaný dokumentární film „Seaspiracy“. Slibují, že film radikálně změní způsob, jakým přemýšlíme a jednáme v ochraně oceánů.

Ale stane se to doopravdy? A co dalšího bude potřeba k tomu, aby spotřebitelé a zákonodárci o rybách uvažovali jinak?

V každém případě nelze ignorovat skutečnost, že ryby jsou nejzneužívanější skupinou zvířat na naší planetě. Nemohou mluvit ani se projevovat výrazy obličeje. Možná si myslíme, že nemáme s rybami mnoho společného, ale opak je skutečností. Mají mozek, srdce a nervový systém a teče jim krev, když se do nich řízne.

Všichni musíme využít příležitosti letošního Summitu OSN o potravinových systémech, abychom se posunuli směrem ke globální dohodě o ukončení průmyslových velkochovů všech zvířat včetně ryb. Je nezbytné změnit náš potravinový systém a přejít na regenerativní, k přírodě přátelské způsoby výroby potravin.

Proto je mi ctí, že jsem byl jmenován „Šampionem“ OSN pro potravinové systémy a mohu zastupovat organizace zabývající se welfare zvířat v Evropě i mimo ni. Pro lidstvo, pro zvířata, suchozemská i vodní a pro veškerý život na Zemi nikdy nebylo tak důležité napravit náš potravinový systém.

Stávající odvětví rybolovu a chovu ryb jsou postavena na utrpení zvířat a to se musí změnit. V příštích letech se lidé ohlédnou zpět a budou zděšeni tím, jak se zacházelo s rybami a jak se drancovaly naše oceány.

Ruku v ruce s vývojem našeho porozumění ostatním živým tvorům, se musí bezpochyby rozšiřovat také naše empatie tak, aby zahrnula i vnímající bytosti pokryté šupinami stejně, jako kdyby byly chlupaté.

O autorovi:

Philip John Lymbery je globální ředitel Compassion in World Farming, hostující profesor na Winchesterské univerzitě a autor dvou knih - Farmagedon a Mrtvá zóna. Číst více.