Stručně řečeno, náš hlad po „levném“ mase pocházejícím ze zvířat krmených levnou kukuřicí pěstovanou na chemicky ošetřovaných polích způsobuje, že drahocenné živočišné druhy ubývají a že ekosystémy na zemi, v řekách a v mořích jsou poškozené a otrávené.

4. Vymírání druhů

Na začátku tohoto roku Compassion in World Farming ve spolupráci s Programem OSN pro životní prostředí (UNEP) v rámci živě vysílaného webináře vydaly novou zprávu Chatham House „Dopady potravinového systému na ztrátu biodiverzity“. Ta uvádí, že globální potravinový systém je největší hnací silou destrukce přirozeného prostředí, přičemž zemědělství představuje hlavní hrozbu pro 86 % z 28 000 druhů, jimž hrozí vyhynutí.

Průmyslový sektor živočišné výroby produkuje více přímých emisí skleníkových plynů než veškeré dopravní prostředky dohromady.

Konečným důsledkem je to, že náš rostoucí hlad po ještě větším množství masa z velkochovů vede k celosvětově ještě masivnějšímu odlesňování kvůli zemědělským pozemkům a k zásahům do volné přírody. Jednoduše řečeno vyhlazujeme volně žijící zvířata z povrchu zemského.

5. Vyčerpaná půda

OSN naznačuje, že budeme-li pokračovat v devastujících zemědělských praktikách, „zbývá nám 60 sklizní“, než orná půda na světě buď zmizí, nebo bude zcela neúrodná. Máme jedinečnou příležitost využít odvěkou moc regenerativního, agro-ekologického zemědělství; hospodaření v souladu s přírodou v kombinaci s technologickými inovacemi v oblasti nových proteinů, které nevyžadují vůbec žádná zvířata, jako je například maso vypěstované pomocí kmenových buněk. Tak bychom mohli zachránit půdu pro pěstování ovoce a zeleniny a zajistit, že každý bude mít bohatou a výživnou stravu se skutečně rozmanitými zdroji bílkovin.

6. Odlesňování

Když lidé přemýšlejí o ztrátě přirozeného prostředí v důsledku odlesňování, spojují si to s kácením stromů a těžbou dřeva pro výrobu stavebních materiálů a pěstování plodin pro lidskou spotřebu. Hlavním důvodem však je pěstování sóji a kukuřice v obrovském průmyslovém měřítku, přičemž většina z nich se pěstuje jako krmivo pro zvířata chovaná v průmyslových velkochovech po celém světě.

Pro tyto účely se využívají obrovské plochy. Sója sama o sobě problém nepředstavuje. Problémem je způsob její produkce a také účel jejího použití. Bylo by mnohem lepší, kdyby se tyto plodiny pěstovaly bez pesticidů, bez monokultur, v rámci smíšeného zemědělství se střídáním plodin a na stávajících zemědělských plochách, ne na odlesněných územích. A ještě lepší by bylo, kdyby se pěstovaly potraviny určené přímo pro lidi.

Sója je zázračná plodina, kompletní zdroj bílkovin pro lidský organismus. Většina vypěstované sóji se však používá jako krmivo pro zvířata. Jen v Evropě jde o 35 milionů tun sóji ročně, která se z velké části použije jako krmivo pro zvířata v průmyslových velkochovech.

7. Velké plýtvání

Na podporu průmyslových velkochovů se používá hlavně argument, že je to jediný způsob, jak efektivně a relativně levně zajistit potravu pro rostoucí světovou populaci. Současně jsou ale průmyslové velkochovy suverénně největší příčinou plýtvání na naší planetě. Více než třetina všech plodin, které v současné době na celém světě pěstujeme – a které by uživily čtyři miliardy lidí – se využívá jako krmivo pro hospodářská zvířata, která většinu jeho výživových hodnot (kalorie a bílkoviny) nedokážou využít a přeměnit na maso, mléko a vejce, a tak se vyplýtvají.

8. Podíl na klimatické změně

Potraviny mají 21–37% podíl na celkových globálních emisích skleníkových plynů (GHG; greenhouse gas). V zemědělství jsou největším zdrojem skleníkových plynů hospodářská zvířata. V celosvětovém měřítku je živočišná výroba odpovědná až za 78 % všech emisí v zemědělství. Průmyslový sektor živočišné výroby tak produkuje více přímých emisí skleníkových plynů než veškeré dopravní prostředky dohromady.

V diskuzích týkajících se klimatu se často jmenuje skot, jenž představuje velký problém kvůli metanu, který vypouští. Na druhou stranu se ale neprávem přehlížejí průmyslově chovaná prasata a kuřata. Prasata a drůbež z velkochovů sice přímo neprodukují tak enormní množství metanu jako přežvýkavci, při jejich chovu však vznikají natolik významné emise, že je nelze ignorovat.

Současně však průmyslové velkochovy podporují globální hlad po ještě větším množství masa a živočišných produktů, což znamená ještě více vykácených lesů kvůli zemědělské půdě, ničivé zásahy do divočiny a přirozeného prostředí volně žijících živočichů a nové viry.

Oxid uhličitý vzniká při intenzivním obdělávání půdy pro pěstování jejich krmiv. Průmyslově chovaná prasata a drůbež se navíc krmí sójou pěstovanou na odlesněných oblastech v Jižní Americe, a to představuje hlavní zdroj uhlíku v atmosféře.

Abychom si dali věci do správného měřítka – vědci naznačují, že až dvě třetiny veškeré celosvětové orné půdy se využívají pro pěstování krmiv pro průmyslově chovaná prasata, drůbež a skot a také pro plodiny, které tvoří biosložku paliv.