Před oknem naší ložnice stojí kravín tak blízko, že bych si o jeho stěnu mohl pinkat tenisákem. V zimě je příbytkem pro čtyřicet krav mého souseda. Když člověk žije v tak těsné blízkosti krav, naučí se znát jejich zvyky. Zjistí, kde jsou jejich oblíbená místa, jak každý den žijí, pozná jejich povahu.

Letošní Den hospodářských zvířat (2. října) mě přiměl vrátit se v myšlenkách k jednomu fascinujícímu okamžiku, kdy se krávy setkaly se psem a ukázaly mi něco, na co v životě nezapomenu.

Bylo jaro a mladé krávy se poprvé procházely po pozemku. Právě je vypustili z kravína. Zanedlouho se také seznámily s naším psem Dukem. Abyste tomu rozuměli: Duke byl silný, pětatřicetikilový psí pořízek, taková milující chlupatá koule, co vypadala jako medvídek. Žádný div, že si jej všimly pasoucí se krávy.

Díval jsem se na ně, jak tam v dálce stály. Pásly se na vzdáleném břehu řeky. Ale i tak si povšimly Dukea, než řeku seřazeny v nepravidelný sled bryskně přebrodily. Ty první, co přešly řeku, na Dukea upřely svůj zrak. Sledoval jsem, jak sebou jeho čenich a uši škubly v očekávání toho, co bude. A pak ty hovězí pronásledovatelky zahájily závěrečnou fázi svého přiblížení. Jak to jen skončí? Byly už tak blízko. Přiznám se, že jsem z toho byl nervózní. Ale vůbec jsem se nemusel strachovat.

Spřízněnost

Chvilinku na to k sobě krávy i pes natáhli krky, očichali se a poté začali jeden druhého olizovat. Duke byl štěstím celý bez sebe. A krávy jakbysmet. Jazyky se střetly v onom prastarém výrazu spřízněnosti. Prostřednictvím výměny slin se sbližovali způsobem, který ve své klasické skotské legendě o vydrách Ring of Bright Water (Jasná voda vůkol) vylíčil Gavin Maxwell.

V té nádherné chvíli Duke a kravky jasně ukazovali, že ta „hospodářská zvířata“ jsou spřízněné bytosti, ne nějaký stroj. Dávali najevo, že mají své touhy a potřeby, stejně jako my. Že cítí.

Jak jsem tak sledoval ten kouzelný okamžik, připomněl mi slova farmářky Rosamund Youngové, která v knize The Secret Life of Cows (Tajný život krav) popsala, že krávy jsou „stejně barvité jako člověk. Mohou být mimořádně inteligentní, i méně chápavé, přátelské, uvážlivé, agresivní, poslušné, inventivní, nudné, hrdé i plaché.“ 

Dialekt

A krávy mají také svůj vlastní jazyk. Bučí ze strachu, v nevíře, ze zlosti, hladu či utrpení. Vědecké výzkumy naznačují, že spolu „hovoří“ a ve svém vokálním projevu si zachovávají svoji jedinečnou identitu.

Dost možná právě to je důvodem, proč se krávy staly takovou inspirací pro ty, kdo chtějí ukázat světu, že zvířata nejsou pouhé předměty nebo roboti, ale stvoření se svými pocity a vnímáním.

Zákony

Myšlenka, že city zvířat by měly být uzákoněny, se zrodila v hlavě Petera Robertse, jenž zanechal své původní profese chovatele skotu a založil organizaci Compassion in World Farming.

Jde o myšlenku, která v uplynulých desetiletích urazila pořádný kus cesty. Skutečnost, že zvířata cítí bolest, trpí a umějí se radovat, pokud je necháme, byla uznána zákony Evropské unie i Spojeného království. Legislativa týkající se vnímání zvířat vyžaduje, aby zákonodárci brali v potaz duševní i emocionální blaho zvířat, která jsou součástí našeho světa. A vytvářeli lepší svět pro zvířata, lidi a planetu.

Právě to je důvod, proč by OSN měla oficiálně uznat skutečnost, že zvířata vnímají.

A postarat se tak o to, že příští Světový den hospodářských zvířat bude výjimečným dnem, jenž zaslouží oslavu.