29.11.2020

Právě dnes svět slaví „Mezinárodní den jaguárů“ a žasne nad těmito velkolepými a stále vzácnějšími tvory. Jen málokdo však vidí spojitost mezi jejich úbytkem a globálním rozvojem průmyslových velkochovů. Kruté věznění drůbeže a prasat má však se zánikem domovů divokých zvířat přímou souvislost a právě jaguár je toho důkazem.

Podívejte se na video ke knize Mrtvá zóna tam, kde žily divočiny 

Mezinárodní den jaguárů oslavuje tuto největší americkou divokou šelmu jako ukázkový druh ochrany biologické rozmanitosti, ikonu udržitelného rozvoje a prastarého kulturního dědictví Střední a Jižní Ameriky.

#DenJaguara (#JaguarDay) má rovněž upozornit na potřebu zachovat přirozené koridory a habitat jaguárů jako součást širšího úsilí o dosažení cílů udržitelného rozvoje OSN.

Před několika týdny jsem byl nadšený z vydařeného videoklipu Greenpeace s názvem „Mám v kuchyni příšeru“, který ukazuje, jak se spalují pralesy, domov jaguára, aby se místo nich pěstovalo krmivo pro zvířata v průmyslových velkochovech. Ukazuje, že pokud nebudeme jednat, budou zničena další vzácná místa s původními živočichy, kteří ztratí domov a my prohrajeme boj proti klimatické změně. 

Příliš mnoho masa

Maso je obrovský byznys a společnosti ho vyrábějí v měřítku, které naše planeta jednoduše nedokáže déle udržet.

Na vlastní oči jsem se o tom přesvědčil během návštěvy Brazílie, kde byly dopady „levného“ masa na přírodu nepřehlédnutelné. Osud zbývajících 15 000 jaguárů, poloviny jejich celkové populace, má Brazílie ve svých rukou. Když lidé hovoří o odlesňování, mají tendenci hledat příčinu v těžbě dřeva a v nárůstu ploch zastavěných lidskými obydlími.

Kombajny sklízejí sójové boby v Campo Novo do Parecis v Brazílii, přesně tady dříve býval deštný prales | Zdroj: Yasuyoshi Chiba

Největší hnací silou je však ve skutečnosti pěstování sóji a kukuřice v obrovském průmyslovém měřítku, z nichž většina je určena pro zvířata chovaná ve velkochovech po celém světě.

Problém není samotná sója, ale především způsob, jakým se produkuje a k čemu se používá. Kdyby se tato plodina pěstovala bez pesticidů a bez monokultur v systému smíšeného rotačního zemědělství na již existující půdě bez nutnosti odlesňování bylo by to lepší. Pokud by země vyráběla potravu přímo pro lidi, bylo by to ještě lepší. Sója je totiž zázračná plodina a hodnotný zdroj bílkovin pro člověka. Většina sóji se přesto používá ke krmení zvířat. 35 milionů tun ročně se k tomuto účelu dováží do Evropy.

Vzácná divočina

Kolik lidí si při pojídání kuřecích nugetek či vepřové kotlety z průmyslových velkochovů uvědomí, že se jejich maso dostalo na talíř pomocí kácení stromů deštného pralesa a ztráty vzácných druhů zvířat?

Kolik lidí ví, že za posledních 50 let, kdy se rozmohly průmyslové velkochovy, klesl celkový počet volně žijících savců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb na celém světě o více než dvě třetiny?

Na změnu však ještě není pozdě.

V Compassion in World Farming vytváříme platformu pro hnutí na ochranu zvířat, těch hospodářských i těch divokých; hnutí pro naši planetu a pro budoucnost našich rodin. Covid-19 nám ukázal, jak úzce je zdraví zvířat a lidí propojeno. Pouze ochranou zvířat a životního prostředí můžeme náležitě chránit lidi. A to znamená ukončit průmyslové velkochovy. Pro jaguáry, hospodářská zvířata, lidi a planetu.

Připojte se k naší výzvě nejvlivnějším světovým organizacím, včetně Světové banky, Organizace spojených národů a Světové zdravotnické organizace, aby byly průmyslové velkochovy nahrazeny potravinovým systémem, který respektuje zvířata, vyživuje naši planetu a snižuje riziko pandemií.

Prosím podepište naši petici a připojte se k výzvě za zdravější budoucnost bez průmyslových velkochovů.

Děkuji.

O autorovi: 

Philip John Lymbery je globální ředitel Compassion in World Farming, hostující profesor na Winchesterské univerzitě a autor dvou knih - Farmagedon a Mrtvá zóna. Číst více.