Hostem mého blogu je Tom Hunt, oceňovaný ekologický kuchař, bloger, spisovatel a aktivista v oblasti klimatických změn. Jeho bristolská restaurace Poco získala řadu ocenění včetně Best Ethical Restaurant (Observer Food Monthly Awards). Píše pro mnoho novin a časopisů, například týdenní sloupek o nulovém odpadu vydávaný v časopise The Guardian Feast. Tom také moderuje slavný Chef’s Manifesto podcast.

Je zkušeným řečníkem a patronem organizací Action Against Hunger, Soil Association, Slow Food International a The Fairtrade Association. Je to velký přítel i naší organizace Compassion in World Farming.

Jeho nejnovější knihou je Eating for Pleasure, People & Planet (2020)

V tomto článku s námi Tom sdílí myšlenky z této knihy a vysvětluje, že všichni máme moc něco změnit.

Když mi bylo 14, pracoval jsem na prasečí farmě v malé vesnici Winsham. Šlo o konvenční farmu, ve které bylo asi 1 000 prasat zavřených v betonových kotcích. Pracoval jsem zde dva roky.

Ironií je, že většinu toho času jsem byl vegetariánem. Má oblíbená chvíle na farmě nastala vždy, když dorazila nová prasata. Ráno se objevil kamion, otevřel dveře a vypustil stovky selat, která se rozutekla a běhala si po dvoře, dokud jsme je nezavřeli do kotců. Vzpomínám si, jak jsem farmáři naznačil, že volný výběh může být dobrý způsob, jak tato zvířata chovat, ale on jen zamumlal něco o nákladech. Být v té době vegetariánem bylo vědomé rozhodnutí a práce na farmě pro mě nebyl problém, protože jsem prasata nepovažoval za jídlo. Odpojil jsem se od myšlenky, že jsou součástí potravinového řetězce, jak jsem si jist, že to mnoho lidí dělá, když každý den jedí  maso pocházející z velkochovů. I když jsem si čas, který jsem na farmě trávil, neužil, zpětně na to hledím jako na nejlepší zkušenost s tvrdou prací a nahlédnutím do reality průmyslového zemědělství.

Volba způsobu stravování je velmi osobní rozhodnutí a podle mého názoru by mělo být zcela podle naší vlastní vůle. Některá jídla a potravinové systémy, zejména intenzivní farmy produkující maso, mléčné výrobky a dokonce i zeleninu, však mají na planetu větší dopad než jiné. Komplexní znalosti o zdraví planety se musí stát součástí našeho rozhodovacího procesu, chceme-li tu nadále žít. Fakta jasně potvrzují, že všichni musíme jíst méně, ale lepšího masa. Co však v tomto jednoduchém prohlášení nezaznívá dostatečně silně, je to, že musíme lépe podporovat farmy využívající agroekologické metody, kde zvířata často hrají důležitou roli.

Agroekologie je druh zemědělství, které pracuje v souladu s přírodou, pěstuje vhodné bioregionální plodiny a využívá šetrné zemědělské techniky vhodné pro dané klima a region. Živočišná hnojiva nahrazují potřebu syntetických hnojiv na bázi fosilních paliv s vysokým obsahem uhlíku. Správné využívání půdy je zvláště důležité při chovu zvířat. Nejchutnější, nejzdravější a nejekologičtější maso pochází buď ve velmi malém množství z integrovaných farem, kde se pěstují rostliny a chovají se hospodářská zvířata, nebo pochází z pastvin mimo ornou půdu, kde se plodinám nedaří, za využití pastevní techniky, která simuluje přirozené migrační chování zvířat.

Osobní znalost farmy a farmáře z trhu nebo prostřednictvím webové stránky či rozvážkové služby vám pomůže porozumět jejich metodám hospodaření. Můžete také praktikovat filozofii „Od kořene k plodu“ i ve světě masa, tzv. „Od čumáku k ocasu“. Využitím celého zvířete ušetříte peníze na nákup vysoce kvalitního masa vykrmeného na pastvinách. Stručně řečeno, ať už jíte maso nebo ne, jezte své jídlo s potěšením a s vědomím, že pochází z toho nejlepšího možného zdroje. Pokaždé, když jíte, máte neuvěřitelnou příležitost podpořit regenerační systém tvořený globální sítí vzájemně propojených lidí, farem a ekosystémů, které jsou domovem biologické rozmanitosti flóry a fauny, na které závisí naše přežití na Zemi.

O autorovi: 

Philip John Lymbery je globální ředitel Compassion in World Farming, hostující profesor na Winchesterské univerzitě a autor dvou knih - Farmagedon a Mrtvá zóna. Číst více.