Kolik milovníků zvířat se pozastaví nad myšlenkou, jaký život měla vnímající bytost, jež se skrývá za jejich sendvičem, klobásou, steakem nebo hamburgerem. Proč si to odosobňujeme od života vnímajících zvířat, která nám poskytují jídlo? Jak můžeme silně reagovat na krutost vůči domácím zvířatům a zavírat oči před netolerovatelným utrpením zvířat chovaných ve velkochovech?

Problémem je kognitivní disonance neboli rozpor mezi dvěma postoji a tento problém je velmi rozšířený.

Jak se přibližujeme k nesmírně náročné době pro všechny živočišné druhy na této planetě, jsem odhodlaný udělat vše, co je v mých silách, abych pomohl ukončit největší krutost páchanou na zvířatech vůbec – průmyslové velkochovy.

V současné době čelíme situaci, kdy světové vlády varují před potravinovou krizí; prý abychom nakrmili svět, musíme produkovat o 70 % více plodin na menší ploše půdy, nebo čelit hladu. Téměř denně slyšíme nové názory na otázku budoucí „výživy světa“. Řešení sahají od zvýšené industrializace se všemi jejími dopady na planetu a samozřejmě životní pohodu hospodářských zvířat až po bizarní technologický pokrok.

Světlá budoucnost pro naše dětí však závisí na tom, abychom odložili proklamovanou argumentaci týkající se „výživy světa“ a všeho, co za tím stojí. Musíme okamžitě otevřít velmi málo diskutovaná témata o nutnosti respektovat a vážit si života všech živých bytostí a celého světa v jeho přirozenosti. Je třeba bez otálení přijmout nový potravinový systém šetrný k přírodě, začít jíst méně masa, mléčných výrobků a vajec z chovů s vyšším standardem welfare zvířat a obrátit se zády k potravinám z průmyslových velkochovů.

První věcí, kterou musíme udělat, je přestat plýtvat téměř polovinou světové sklizně plodin na výrobu krmiv pro devastující a kruté průmyslové velkochovy. Již nyní produkujeme dvakrát tolik, než potřebujeme. 40 % naší celosvětové sklizně obilovin a sóji je zkrmováno hospodářským zvířatům, a tak se zbytečně promrhá potrava, ze které by se uživily další čtyři miliardy lidí. V konečném výsledku nám hospodářská zvířata sice něco vracejí, ale je to jen zlomek nutriční hodnoty plodin, které zkonzumují jak v kaloriích, tak v bílkovinách. Většina je ztracena při přeměně na maso, mléko a vejce. To však neznamená, že bychom měli jíst pouze obilniny; půda, na níž se pěstuje krmivo pro zvířata, by měla být využita pro produkci široké škály výživných rostlinných potravin pěstovaných způsobem, který je mnohem efektivnější než výroba masa z velkochovů.

Nejde tedy o to roztáčet kolo výroby čím dál rychleji. To by jen způsobovalo rychlejší vyčerpávání zdrojů - volně žijících živočichů, půdy a vody. Jde o to vyrábět potraviny jinak. Způsoby, které skutečně spolupracují s přírodou. Kde se využívají přírodní travní porosty pro pastvu zvířat. Kde se hospodářská zvířata přirozeně podílejí na obnově přírody a půdy na smíšených farmách během střídání pastvin. Kde je mnohem méně hospodářských zvířat a se všemi se zachází se soucitem, důstojností a úctou. To je velmi daleko od situace, ve které se nyní nacházíme, kde je velká většina zvířat uzavřená ve velkochovech a nikdy neuvidí denní světlo.

Kouzlo lásky ke zvířatům