Představte si, že ráno otevřete noviny a tam si přečtete titulek:
„Vláda souhlasí s vytvořením stovky nových měst o velikosti Londýna“.

30 dalších měst o velikosti Los Angeles - přesně takhle vypadá jedna miliarda lidí navíc. Ze tří miliard lidí v roce 1960 je dnes 7,5 miliardy. Do poloviny tohoto století se chystáme přidat další dvě miliardy. A stejně jako smažené vejce s malým žloutkem v rozlehlém prostoru bílku, každé z těchto měst vyžaduje mnohem více půdy navíc na produkci potravin. V Británii tvoří asi jednu desetinu území městská zástavba, zatímco 70 % je věnováno zemědělství, přesto jako národ pokrýváme méně než dvě třetiny produkce nutné k soběstačnosti v obživě.

Pak je tu druhá populační exploze: hospodářských zvířat. Miliarda dalších lidí znamená 10 miliard dalších hospodářských zvířat každý rok a také to, co to všechno znamená pro zábor území, vodní zdroje a půdu. Jakmile si uvědomíme, že zemědělství již zabírá téměř polovinu využitelného povrchu planety – 80 % z toho přitom zabírá masný a mléčný průmysl - zjistíme, pod jak mohutným tlakem je už nyní naše planeta.

Ekologická stopa

Ekologickou stopu lidstva lze spočítat tak, že se lidská populace znásobí tím, co konzumujeme. Na základě tohoto výpočtu vznikl předpoklad, že stopu lze snížit pouze zásadní proměnou v konzumních návycích. Stále více se však také uznává, že je třeba věnovat pozornost proměnným na všech stranách rovnice. Jako příklad vezměte spotřebu masa a mléčných výrobků. V průběhu deseti let od roku 2006 se počet veganů v Británii zvýšil ze 150 000 na více než půl milionu. Působivý nárůst o více než 300 %. Dokud si člověk neuvědomí, že ve stejném desetiletém období počet obyvatel země vzrostl o pět milionů. V důsledku toho byl zvýšený počet veganů daleko převýšen nárůstem počtu lidí, kteří se rozhodli jíst maso. Z mých vlastních studií docházím k závěru, že rovnice ekologické stopy lidstva, zejména v oblasti potravin, má ještě třetí složku: způsob výroby. Od samého úsvitu zemědělství před 10 000 lety fungovalo do značné míry v souladu s přírodou. V polovině minulého století se však objevila forma produkce potravin, která je na zdroje zvláště náročná a její ekologická stopa je zvláště významná: průmyslové velkochovy.

Hospodářská zvířata začala mizet z polí do budov bez oken, plných klecí a kotců. Původní střídavý systém hospodaření, který využívaly způsoby přírodního hnojení půdy a eliminace škůdců a chorob, ustoupilo monokulturám ošetřeným chemickými hnojivy a pesticidy.

Nastal věk průmyslového zemědělství.

Dvě strany

Z venkova však nezmizela jen hospodářská zvířata. Volně žijící zvířata také utrpěla velké ztráty, které pokračují dodnes - sovy a ježci v našich krajích, jaguáři a sloni na vzdálených kontinentech.

Za posledních 40 let - od rozšíření průmyslového zemědělství - se celkový počet volně žijících savců, ptáků, plazů, obojživelníků a ryb na světě snížil o více než polovinu. To je šokující statistika. A velká část tohoto poklesu je způsobena odvrácenou stranou průmyslových velkochovů…

Na první pohled je zásadní, kde a jak zvířata chováme. Slepice jsou namísto volného pohybu po pastvinách a remízcích či křovinách zavřené v klecích. Prasnice, které přirozeně vychovávají mladé na okrajích lesů, jsou drženy v klecích tak úzkých, že se nemohou ani otočit. Skot je z pastvin zahnaný do ohromných kravínů a namísto trávy krmený obilím.

To, co vypadá jako nápad šetřící prostor, jím ovšem ve skutečnosti není. Tím, že držíme hospodářská uvězněná v budovách a v klecích, musíme pro ně pěstovat krmivo jinde, a to na vzácné orné půdě, s použitím chemických pesticidů a hnojiv. To je neviditelná stránka průmyslových velkochovů.

S tím, jak se pole v důsledku industrializace rozšiřují, stromy, keře a remízky naopak mizí - a spolu s nimi i divoce rostoucí květiny. A s těmi zase mizí hmyz a tím pádem i semena, následují na nich závislé včely, ptáci, netopýři. Dokonce i půdní červi mizí, a spolu s nimi půdní rozmanitost - zůstávají jen pole.

Vezmeme-li takto získanou plodinu a krmíme jí hospodářská zvířata, ztrácíme většinu výživové hodnoty této plodiny, pokud jde o kalorie a bílkoviny, složitou přeměnou na maso, mléko a vejce. Tímto způsobem vyplýtváme takové množství potravin, jaké by další čtyři miliardy lidí na planetě snadno uživily. To vůbec neznamená, že by existence dalších čtyř miliard lidí byla sama o sobě dobrý nápad. Není, byla by to ekologická katastrofa. Je ovšem třeba říci, že bez průmyslových velkochovů bychom mohli takovou populaci uživit za využití mnohem menší plochy.

Přesto se namísto přechodu k udržitelnějšímu regenerativnímu zemědělství a snížení konzumace masa prosazují osobní zájmy a rostoucí populace vede jen k tlaku na podporu průmyslových velkochovů. Děje se tak bez ohledu na skutečnost, že většinu potravin vlastně vyplýtváme. Největší množství poživatelných plodin je totiž zkrmeno hospodářským zvířatům.

Abychom do roku 2050 udrželi krok s touto krátkozrakou vizí, budeme potřebovat pro pěstování obilnin zabrat další plochy zhruba o rozloze Francie a Itálie dohromady. Pravděpodobně se také ztratí až pětina zbývající celosvětové rozlohy lesů, včetně oblasti tropického pralesa, což je plocha rovnající se rozloze Argentiny.

Zahlcená příroda

Jak ekologická stopa lidské činnosti roste, rozrůstající se zemědělství, spolu s prohlubující se industrializací chovů hospodářských zvířat, způsobuje nevratné změny biodiverzity, lesů, půdy a vody. Následuje další vymírání volně žijících zvířat. Příroda je prostě zahlcená.

Ochránce přírody a výzkumník Dereck Joubert v rozhovoru pro National Geographic poukázal na to, že před padesáti lety se na světě vyskytovalo téměř půl milionu lvů a že při každém navýšení lidské populace o jednu miliardu se populace lvů zmenšila o polovinu.

„Dnes jsme na počtu 20 000 až 30 000 lvů a totéž platí pro leopardy, pro gepardy, pro levharty sněžné,” říká.

Jak příroda ustupuje, přestává poskytovat nepostradatelné služby jako opylování rostlin, obnovu půdy a také zachytávání atmosférického uhlíku.

Napříč lidskou historií Homo sapiens překonával, v dobrém i ve zlém, všechny bytosti, od úžasných savců jako třeba bizonů, kteří se pohybovali po amerických planinách v ohromných počtech, až po ptáky jako například holuby stěhovavé, kteří se kdysi shlukovali jako obrovské řeky na obloze. Cokoliv stálo v naší cestě, a někdy pouze na dosah naší ruky, bylo sprovozeno ze světa.

Vědci nyní naznačují, že jsme se přesunuli do vlastní geologické éry, antropocénu, kde hlavní sílu formující planetu tvoříme my sami.

Než si však začneme gratulovat k vlastní důmyslnosti, měli bychom si uvědomit, že jednou z největších obětí antropocénu bychom mohli být právě my.

Jak poznamenal Sir David Attenborough: „Téměř všechny environmentální problémy je snazší řešit s menším počtem lidí a stává se to těžším, a nakonec nemožným, s narůstajícím počtem lidí.”

Lidstvo nyní čelí několika vážným problémům.

Vědci varují, že máme 12 let na vyřešení klimatické změny. Počty opylovačů, kteří jsou nezbytní pro samotnou existenci třetiny naší potravy, vykazují prudký pokles. Antibiotika, která z poloviny používáme pro hospodářská zvířata, a tedy pro zefektivnění velkochovů, by mohla brzy přestat fungovat. Zásoba volně žijících ryb bude pravděpodobně vyčerpána během 30 let. A samotná OSN varuje, že pokud budeme pokračovat v současném trendu, celkový úhrn světové půdy může skýtat již jen 60 let sklizní.

V jádru všech těchto poklesů je expanze průmyslových velkochovů.

Klíč k budoucnosti

Existuje ale také alternativa.

Klíč k této lepší alternativě leží v řešení všech tří složek dopadů lidské činnosti na životní prostředí: populace, spotřeby a způsobu produkce.

Přijatelná budoucnost pro naše děti spočívá v zahájení velké debaty o přetrvávajících tabu již dnes; pes je zakopaný v tématech jménem populační růst a snížení spotřeby masa.

Spočívá v přijetí pozitivních etických řešení, jako je zmírňování chudoby a podporování žen a dívek po celém světě (tzv. enpowerment), přičemž oba způsoby představují efektivní nástroje pro řešení populačního tlaku.

Spočívá ve vyváženější spotřebě – ve stravování, které to nepřehání s živočišnými produkty, především z důvodu odvrácení změn klimatu. Vědci tvrdí, že pokud budeme pokračovat v konzumaci masa a mléčných výrobků současným způsobem, pouhé naše stravování může odstartovat katastrofickou změnu klimatu. Abychom stabilizovali klima a zachránili životní prostředí, na kterém jsme všichni závislí, je nutně potřeba zredukovat produkci masa a mléčných výrobků o polovinu.

Co se týče produkce, klíč k lepší potravě leží ve světových pastvinách: pasoucí se zvířata jako dobytek a ovce namísto používání krmiva pro tato zvířata. Ponechání zvířat na půdě a střídání osevních postupů nabízí mnohem efektivnější způsob produkce jídla, který skutečně globálně zvyšuje množství potravy, narozdíl od průmyslových velkochovů, které ho naopak snižují.

Tímto způsobem můžeme dosáhnout lepšího, nutričně bohatšího jídla pro všechny, nejenom dnes, ale i pro budoucí generace.

Očividně, toto zdaleka není o souboji mezi lidmi a zvířaty. Nevolám po drakonické kontrole lidské populace. Tvrdím, že se urgentně potřebujeme bavit o tom, jak se vypořádat se všemi třemi aspekty rozrůstající se lidské činnosti.

A co je v sázce? – Budoucnost pro naše děti.

Globální dohoda

Od světových představitelů je vyžadována rozhodná akce: vlády, byznys i OSN, pracující s občanskou společností.

Proto, pro záchranu světa vhodného pro život budoucích generací, vyzývám Organizaci spojených národů k uzavření globální dohody o vytvoření regenerativního potravinového systému bez průmyslových velkochovů a nadměrné konzumace masa.

Vypořádání se s těmito problémy způsobem, který povzbuzuje lidi k vytvoření lepší budoucnosti, se nemusíme bát.

Ve skutečnosti, s ohledem na krizi, které čelí celý živý svět, bychom se měli bát nejen systému produkce potravin, ale samotného pokračování v nastoleném trendu. Abychom si udrželi současný způsob života, mnohé se musí změnit. Jak řekla dospívající klima-aktivistka Greta Thunberg:

“... pravidla se musí změnit, všechno se musí změnit, a musí to začít dnes.”

Koneckonců, jsme poslední generace, která může předat našim dětem planetu, na které stojí za to žít. Vytvořme takovou lepší budoucnost, aby titulky novin následujících let mluvily o pozitivní budoucnosti pro lidi, zvířata a planetu. Pro naše děti, navždy.

Philip J. Lymbery, ředitel Compassion in World Farming

Světový den připomíná, co krize znamená pro naši budoucnost na Zemi.