„Bůh miloval ptactvo a vymyslel stromy. Člověk miloval ptactvo a vymyslel klece.”

Tak zní citát od Jacquea Devala, francouzského autora divadelních her, scénáristy a filmového režiséra. Možná k tomu mohl přidat ‘malinké, holé klece’!

Lidstvo dosáhlo mnoha úžasných věcí, ale bohužel to vypadá, že z velké části ztratilo schopnost chovat se s respektem a soucitem k ostatním tvorům, se kterými se dělí o planetu Zemi a získává z nich potravu.

Před lety patřilo pečené kuře mezi velmi drahé a vzácné pochoutky, kterou lidé jedli ve sváteční dny v roce, například na Velikonoce, ale dnes je na světě více kuřat než jakýchkoli jiných ptáků. Každým rokem je totiž pro maso a vejce odchováno více než padesát miliard kuřat. Valná většina z těchto padesáti miliard kuřat odchovaných každý rok zažívá metody intenzivního chovu a všechna ve jménu ‚nízkých cen‘ potravin. ‘Nízké ceny‘ na pokladnách však znamenají obrovskou daň na životních podmínkách pro kuřata a pro životní prostředí, ve kterém žijeme.

Idylické přírodní výjevy na mnoha velikonočních přáních a vajíčkách jsou naneštěstí velmi vzdálené od reality života valné většiny chovaných ptáků.

Stačí mi jen pomyslet na mé vlastní zachráněné slepičky, abych věděl, jak přirozeně společenské slepice umějí být. Mají své vlastní osobité povahy, věci co mají a nemají ráda, žijí společně v hejnech se zřetelnou hierarchií. Nejšťastnější jsou, když mohou trávit dny sháněním potravy, hrabáním v zemi, aby našla hmyz a zrní.

Průmyslově chovaný pták nikdy nepozná tento přirozený způsob života. Jejich vrozené nadšení pro aktivní život je uzavřeno v necitelných holých klecích. Moje žena Helen a já jsme zachránili několik slepic a byl na ně žalostný pohled. Vzpomínám si na jednu takovou smutnou slepičku, které jsme říkali Huckle. Přivezli jsme ji v přenosce pro kočky. Jediné, co kdy poznala, byl temná hala a klec tak malá, že v ní nemohla roztáhnout křídla. Když jsme otevřeli přenosku, ve které byla zavřená, chvíli se nic nedělo. Poté vystrčila prst… potom nohu… Potom s vyvalenýma očima, celá znepokojená začala dělat něco, co ještě nikdy nedělala: chodit. Nakonec se prošla přes celou délku zahrady a zase nazpátek a dokonce zašla do našeho domku a tam vykukovala na pobavené kolemjdoucí!

Nicméně její předchozí život v kleci způsobil, že měla zničený imunitní systém, a tak po šesti měsících umřela. Alespoň jsme jí mohli dát život, který nikdy neměla.

Evropská občanská iniciativa

Žádný pták, ani jiný vnímající tvor by nikdy neměl být zavřený v kleci a zbavený všeho, kvůli čemu stojí za to žít. Kvůli tomu jsme v září minulého roku zahájili naši úplně největší kampaň za Konec doby klecové. Postavili jsme se bok po boku se 145 dalšími organizacemi z 26 zemí – naše největší koalice vůbec - abychom zahájili společnou Evropskou občanskou iniciativu (EOI), která usiluje o zákaz všech klecí, nejen pro slepice, ale pro veškerá hospodářská zvířata, včetně prasat, telat, králíků, křepelek, kachen a hus na celém území Evropské unie.

Od toho dne se naše koalice rozrostla a dosáhli jsme ohromného počtu 750 000 podpisů, ale potřebujeme jich více, abychom dosáhli jednoho milionu, nezbytného cíle, k tomu, aby podle uzákoněné podmínky Evropská komise musela učinit opatření.

Během těchto Velikonoc pomyslete prosím na všechna hospodářská zvířata, která stráví celé své krátké životy v klecích, a pomozte zvýšit povědomí o naší iniciativě.

Zabere Vám jen minutu iniciativu podepsat zde, sdílet ji a pomoci nám změnit svět k lepšímu.

Děkuji a přeji Veselé Velikonoce!

Philip J Lymbery, výkonný ředitel CIWF

Nešťastná velikonoční kuřátka