autorka: Olga Kikou, ředitelka CIWF EU

Evropská komise v červenci představila dva klíčové návrhy legislativy, které by jednak snížily nadměrné používání toxických pesticidů a také by pomohly obnovit přírodu. Tyto dva návrhy se vzájemně podporují a doplňují a jsou naprosto nezbytné, chceme-li zastavit současný kritický úbytek biologické rozmanitosti. A co je nejdůležitější, představují krok kupředu a pryč od masivní produkce levného krmiva pro intenzivní živočišný průmysl.

Pokud Evropský parlament a ministři jednotlivých členských států text vylepší a přijmou, povedou tyto nejnovější návrhy k vytvoření závazných zákonů po celé EU. Do roku 2030 budou muset evropské země snížit svou spotřebu chemických pesticidů v průměru o polovinu.

EU tím rovněž zakáže aplikaci jakýchkoli pesticidů na ekologicky citlivá území. Evropské země budou mít také povinnost chránit opylovače, mokřady, řeky, mořské ekosystémy, městská území a rašeliniště. Cílem je dosáhnout obnovy přírody na 20 % plochy pevniny i moří do roku 2030.

V uplynulých měsících jsme byli svědky celé řady nehorázných požadavků ze strany agrobyznysu, který se pokoušel házet klacky pod nohy úsilí EU o ochranu biologické rozmanitosti a podporu ekologického zemědělství. Tyto snahy způsobily, že se Komise rozhodla dočasně pozastavit platnost závazku, kterým by se v rámci zemědělských dotací chránila příroda.

Svými nejnovějšími návrhy však Evropská komise zvrátila nedávné pokusy agrobyznysu zředit a oslabit environmentální cíle EU.

Jestliže se tato opatření přijmou, pomohou zbrzdit jak klimatickou krizi, tak krizi biologické rozmanitosti. Navíc mohou přitlouci hřebíček do rakve intenzivní živočišné výroby, jelikož se prolomí začarovaný kruh levného krmiva - levné výroby - nadměrné konzumace nezdravého jídla.

Masivní nasazení pesticidů proměnilo naši krajinu a umožnilo expanzi monokultur rychle rostoucích plodin určených jako krmivo pro zvířata. Velkochovy jej tím pádem mohly velice levně nakupovat a chovat zvířata natěsnaná v nelidských podmínkách velkochovů po celé Evropě.

Stejným způsobem směřují regenerativní záměry pro mořská i pevninská území k tlumení ničivých dopadů, které má intenzivní živočišná výroba na přírodu. Křehký vztah mezi zdravím ekosystému a biologickou rozmanitostí je závislý na přítomnosti několika klíčových druhů, jako jsou třeba opylovači.

S rozmachem intenzivního zemědělství za posledních několik desítek let pozorujeme nepřetržitý úbytek těchto druhů, mizejí plané rostliny a divoce kvetoucí louky, kde tito tvorové měli své domovy.

Stejně tak jste si možná všimli, že v minulosti naráželo při jízdě venkovem do předního skla auta mnoho létajícího hmyzu. To je dnes stále vzácnější.

Intenzivní zemědělství stojí dokonce i za destrukcí mořských ekosystémů. Z malých ryb, jako jsou ančovičky a sardinky, se vyrábí rybí moučka, a ta se běžně používá jako levné krmivo pro zvířata zavřená ve velkochovech. Ekosystémy, které jsou domovem těchto malých ryb, trpí v důsledku nadměrného rybolovu, jenž se snaží vyhovět potřebám současné intenzivní produkce.

Mezi ztrátou habitatů (stanovišť), vysáváním ekosystémů a průmyslovými velkochovy lze najít nesčetně souvislostí a vazeb. Ve své nejnovější knize upozorňuje náš globální ředitel Philip Lymbery právě na tento obrovský problém a vysvětluje nejrůznější způsoby, jakými potravinový průmysl ohrožuje naši planetu. Kupříkladu píše o varování Organizace spojených národů, že úrodná půda bude do několika desítek let všechna pryč.

Evropská komise se svými dvěma návrhy velice dobře pustila do řešení této krize. Je však ještě zapotřebí upravit jejich text, aby členské státy mohly bez prodlení zahájit přechod k udržitelnějšímu a ekologičtějšímu zacházení s půdou.

Evropský parlament a Rada Evropské unie musí stanovisko Komise podpořit, podchytit všechny nedostatky a směřovat k ještě ambicióznějším cílům. Jedině tak můžeme dosáhnout potravinových systémů přívětivých k přírodě a zajistit nám všem zdravou a bezpečnou budoucnost.