Nová studie s názvem Estimating global numbers of fishes caught from the wild annually from 2000 to 2019 (Odhad celosvětového počtu každoročně ulovených ryb z volné přírody v letech 2000 až 2019), představuje první odborně recenzovanou studii odkrývající nejen rozsah rybolovu, ale i nedozírné negativní dopady moderních praktik rybolovu na welfare ryb. Ačkoli se všeobecně uznává, že ryby jsou vnímaví tvorové, ulovené ryby jsou obvykle usmrcovány bez omráčení a delší dobu trpí velmi špatným welfare jak během odchytu, tak i po něm. 

Ohromující počty a ohromující plýtvání

Studie, zveřejněná ve vědeckém časopise Animal Welfare Journal, jejíž hlavní autorkou je Alison Mood z organizace Fishcount a spoluautorem náš Phil Brooke, manažer výzkumu a vzdělávání, odhaluje, že:

• Každoročně je po celém světě uloveno ohromujících 1,1 až 2,2 bilionu* volně žijících ryb. 
• Ulovené volně žijící ryby představují 87 % všech obratlovců, z nichž se v roce 2019 vyrobily potraviny nebo krmivo pro zvířata (vypočteno ze statistik FAO).
• Šokující je, že přibližně polovina všech ulovených ryb – 490 až 1 100 miliard ** převážně drobných rybek – je použita k výrobě rybí moučky a oleje, kterými se většinou krmí hospodářská zvířata, místo aby je jedli lidé. 
• Drobné rybky plní nezbytnou funkci v základně mořského potravního řetězce. Nastavení limitů rybolovu s cílem chránit širší ekosystém by mohlo snížit počet ulovených drobných ryb a snížit také celkový výlov o 150 až 330 miliard ryb. 

Řešení navrhovaná studií

Studie poukazuje na údaje rybářského průmyslu, podle kterých je 70 % rybí moučky a 73 % rybího oleje spotřebováno v akvakultuře k nakrmení faremně chovaných ryb a korýšů (Mallison 2017). Studie dále doporučuje vývoj a zavedení šetrnějších technik rybolovu, mimo jiné i humánní porážku, a rovněž přijetí opatření k omezení počtu ulovených ryb v zájmu ochrany přírody a welfare ryb. 

Phil Brooke uvedl: „Naše poslední studie Fishcount si posvítila na závratné počty každoročně ulovených ryb, což má také etické důsledky pro rybolov i chov ryb. Nejprve je nutné zmínit, že welfare volně žijících ryb během výlovu a po něm je skutečně velice špatný. Každá jednotlivá ryba, ať už malá či velká, dokáže cítit bolest stejně jako ostatní zvířata. Přesto při rybolovu trpí velmi nízkým welfare a jsou usmrcovány bez omráčení. To je třeba urychleně řešit.

Za druhé je zapotřebí snížit počet ulovených ryb. Pádným argumentem může být obrovský rozsah, v jakém jsou drobné, nicméně vnímavé rybky, používané k výrobě krmiva pro hospodářská zvířata. Kdybychom nechali v oceánech více těchto ryb a většinou z těch, které ulovíme, nasytili přímo lidi, byl by takový systém mnohem efektivnější a prospěl by zvířatům, lidem i planetě.“

Podrobnější pohled na neudržitelnost akvakultury

Už dlouhou dobu tvrdíme, že v udržitelné akvakultuře by se měly faremně chovat ryby z nižších pater potravního řetězce, aby se tyto chovy zbavily závislosti na rybí moučce a oleji z volně žijících ryb ulovených pro ten účel. Odhaduje se, že více než 90 % populací volně žijících ryb je nadměrně loveno nebo loveno na maximum jejich schopnosti sebeobnovy. Akvakultura se často představuje jako řešení tohoto problému. Velká část moderních rybích farem však chová masožravé ryby, jako jsou lososi, pstruzi nebo tuňáci. Tyto ryby se většinou chovají v intenzivních systémech, kde dostávají krmivo obsahující ulovené volně žijící ryby. Tím tyto chovy přispívají k přetěžování volně žijících rybích populací. 

K výkrmu jediného lososa na farmě je zapotřebí odhadem 440 ulovených volně žijících ryb. Přibližně 90 % ulovených ryb, ze kterých se vyrábí krmivo, by mohlo nasytit přímo lidi. Tento způsob výroby potravin je neefektivní. Z ryb zkrmených lososům se do potravin pro lidi dostane pouhých 28 % vysoce kvalitních bílkovin. To znamená ohrožení potravinové bezpečnosti, často v již tak zranitelných komunitách. 

V loňském roce jsme publikovali zprávu Rethinking Aquaculture: for people, animals and the planet (Nové pojetí akvakultury: pro lidi, zvířata a planetu), v níž zdůrazňujeme, že je zapotřebí odklonit se od intenzivní produkce ryb a přejít na chov ryb na nižších úrovních potravního řetězce, aby se zlepšil welfare zvířat, snížilo znečištění, omezilo používání antibiotik a vytvořily udržitelnější systémy akvakultury.

V roce 2023 vyšla první studie Fishcount od stejných autorů s názvem Estimating global numbers of farmed fishes killed for food annually from 1990 to 2019 (Odhad celosvětového počtu ryb chovaných na farmách každoročně usmrcených pro potravinářské účely v letech 1990 až 2019), která ukázala dramatický nárůst počtu faremně chovaných ryb po celém světě: z 61 miliard ryb v roce 2007 na 124 miliard v roce 2019.