Podle letos zveřejněné studie The global biomass of wild mammals (Globální biomasa volně žijících savců) tvoří 98 procent hmotnosti suchozemských savců člověk a jím domestikovaná zvířata, především dobytek. Na volně žijící savce připadají zbylá dvě procenta.

Poměr hmotnosti všech volně žijících savců vůči těm domestikovaným je pak přibližně 1:30. V porovnání s obdobím před příchodem člověka klesla biomasa volně žijících suchozemských savců přibližně sedmkrát.

Hybná síla: člověk

Tento stav koresponduje s konceptem antropocénu, který současnou éru označuje za období, kdy lidstvo svojí činností ovlivňuje globální ekosystém na celoplanetární úrovni. Člověk se tak stává dominantní hybnou silou probíhajících změn nejen v oblasti biosféry, ale i zemského povrchu, atmosféry nebo hydrosféry.

Plantážocén

Přístup moderní společnosti k planetárním zdrojům zase vystihuje jiný termín, plantážocén. Ten odkazuje na počátky kolonialismu, kdy koloniální státy obsazovaly nová území, kde likvidovaly původní biotopy. Na jejich místě poté s využitím otrocké práce zakládaly a provozovaly plantáže monokultur, produkující žádané komodity, jako byla cukrová třtina, bavlna apod.

Práci otroků dnes z velké části nahradila zemědělská mechanizace poháněná spalováním ropy, nicméně kořistnický postoj k přírodě nám již zůstal. Se zvyšující se poptávkou a zlepšujícími se technickými možnostmi neustále rozšiřujeme hranice globální zemědělské produkce. 

Téměř 80 procent zemědělské půdy je přitom přímo či nepřímo využíváno k produkci masa a jiných živočišných produktů, přestože z pohledu zajištění kalorického příjmu je tento poměr opačný – živočišné produkty zajišťují globálně pouze necelou pětinu energie, kterou získáváme z potravy. Kvůli této pětině však nadále likvidujeme cenné části planetárního ekosystému a postupně tak zvyšujeme tlak na zbývající habitaty volně se vyskytujících živočichů.

Ničením planetárního ekosystému si přitom podřezáváme větev sami pod sebou, neboť tím přispíváme k omezení dostupnosti ekosystémových služeb, na nichž je naše společnost bytostně závislá. Čím dříve si začneme uvědomovat neudržitelnost našeho chování, tím lépe nejen pro planetu, kterou obýváme, ale i  pro nás samotné.

Prvním krokem k omezení destruktivních dopadů naší činnosti na environment i naše zdraví může být ukončení provozu průmyslových velkochovů.

Autor je analytikem Asociace pro mezinárodní otázky